III. turnus
11. – 29. 8. 2005
Byl příjemný letní podvečer a nad loukou plnou stanů u jihočeské vesničky Předboř se líně převaloval kouř z výfukových plynů odjíždějícího autobusu Karosa. Ještě než utichl všechen ruch prvního dne, změnil se v tajuplnou mlhu prostoru a času a vše pomalu přikryla tma první noci.
Když se slunce ráno rozhodlo, že toho schovávání už bylo dost a konečně protrhlo husté cáry mlhy, objevila se před ním galská osada jako z Caesarova denníku. Ne nadarmo ostatně Galové ve své národní hymně „Kde Galie má?“, kterou později po námitkách bratrských Bójů, že to je „fakt originální“ přejmenovali na Galsejézu, zpívají:
„Galie je země, kterou hnedle poznáte,
ohně praskaj´, zbraně třeští až se lekáte.
Pusťte Gala do boje, když cizinec ho trýzní
a co chlapy nedokážou zvládnou ženský řízný.“
O tom, co v Galii dokážou řízný ženský vám můžeme vyprávět někdy hodně pozdě večer. Zatím je ale třeba se zmínit o jedné drobné komplikaci. Právě ve chvíli, kdy se mlha rozestoupila byla bohužel Galie pod nadvládou Vikingů a přímo na protějším kopci dokonce stála pevnost plná vikingských vojáků. Co na tom, že se v refrénu Galsejézy zpívá:
„Gal sílu má, Gal sílu má,
když do boje nezavelí vyrazí tam sám.“
Gal sice sílu má, ale Viking taky. A když je Vikingů pětkrát víc , tak vám vyražení do boje pomůže leda k tomu, že vám nejdřív vyrazej z ruky meč a potom zuby z huby a pak se každý den ráno musíte jít potupně poklonit okupantům. Pěkně kolem rybníka, až k pevnosti. Ach jo, to je votrava. A ten Viking na stráži jen stojí a kouká jak panák…
Naštěstí to má ještě jednu sloku:
„Vikingové ještě v týhle zemi panujou,
Jenže jsou to poslední dny, co se radujou,
Ogmios ví, co je třeba v téhle těžké chvíli,
a král volá:“Zvítězíme, máme už dost síly!“
Jó, Ogmios, ten toho ví. Ten vám kolikrát řekne i to, co nemáte vědět. Ale zase je to druid, takže se klidně změní v mlhu a vypaří se. „Nazdar druide!“
Malí Galové si naštěstí získali Ogmiosovu přízeň a tak jim prozradil, že než mohli Vikingové při svém vpádu před mnoha lety povraždit celou královskou rodinu, ukryl u sebe v lesích malého prince Fergase. Ten , aniž by věděl o svém urozeném původu, vyrostl mezi ostatními Galy ve vesnici v muže silných paží a bystrého úsudku, i když to pochopitelně musí maskovat.
Nyní tedy přišla ta pravá chvíle, kdy Ogmios mohl dát porobeným Galům krále čisté krve, aby je vyvedl z vikingského područí.
Galové se na králův rozkaz hned začali připravovat do boje. Za získané Kelťáky nakupovali povinné vybavení, aby mohli vytáhnout do boje. Hrstka Galů z malé vesničky však přes všechnu odvahu a odhodlání nemohla porazit silnou vikingskou armádu. Druid Ogmios však dobře věděl, co oslabilo dříve silné keltské kmeny tak, že je sužují tu Římané a tu zase Vikingové. Byly to jen zbytečné sváry a hádky mezi bratry. Hloupé půtky o moc, o území a o bohatství, které rozfoukaly keltské kmeny do všech koutů světa a rozdrobily jejich společnou sílu. A tak Galové nesou sami svůj keltský kříž stejně jako za neprostupnými lesy Bójové, Iberové, Galátiové, Bretoni a další keltové.
Kdyby se ale našel kmen, který by dokázal, že dovede držet při sobě, že přátelství a společnou věc staví nad své vlastní zájmy, a že dovede za společnou věc i bojovat… Kdyby takový kmen přesvědčil svými činy ostatní, že stojí za to stát znovu bok po boku…
A Ogmios už viděl drobné plamínky pochopení v očích malých Galů, kteří již začínali tušit, že Vikingy porazí jen pokud se vydají k ostatním keltským kmenům, dokážou jim svými činy čistotu svých úmyslů a oživí tak znovu magickou keltskou sílu.
Však také vesničtí náčelníci Galů, snad uvyklí svým klidným časům, hrůzou vytřeštili oči, seběhli se k Ogmiosovi a vyčítali mu, že Galům ukázal nebezpečnou cestu.
Ale i oni zanedlouho pochopili moudrost druidů a vydali se přesvědčit první z keltských kmenů, že Galové si zaslouží přátelství a spojenectví svých bratrů.
Nebyly to lehké zkoušky, ale Galové je dokázali zvládnout a postupně získali od šesti kmenů šest keltských křížů, jako symbol jednoty a spojenectví.
Ogmios pak vložil do jejich rukou poslední tradiční zbraň – magii. Za temné noci svolal král Fergas své bojovníky a ti jako jeden muž okusili nápoj síly a vyrazili do boje. Při magickém rituálu před vikingskou pevností pak za pomoci křížů a tajných formulí přivolali ostatní keltské kmeny a s jejich pomocí dobyli vikingské ležení a vyhnali cizince ze své země.
Zde tedy nastává happy end příběhu pro holywoodká studia v Americe.
My ale žijeme v Evropě, a tak ještě doplním, že Galové své vítězství slavili jídlem, pitím a veselím tak keltsky nezřízeným, že mnozí z přemíry báječných jídel děsně ztloustli a nemohli se vůbec hýbat, někteří se šíleně rozsekali na blátivém povrchu vesnice, jistý Gal se dokonce nechal prohlásit bohem a Montgomery se úplně ztratil. Král Fergas tedy nechal raději vesnici srovnat se zemí a rozhodl se vybudovat novou úplně od začátku.
Z toho plyne, že v Evropě je těžký život, a tak byste možná udělali nejlépe, kdybyste s námi vyrazili za lepším životem do Ameriky. Loď vyplouvá už 12. srpna…