Jarní tábor 2

27. 2. – 8. 3. 2015

Den první – sobota 28. 2. (28. 2.)

Včera večer jsme se dočkali. Naši prořídlou družinu 1.turnusu jarního tábora přijela posílit osmičlenná posádka v čele s novým velitelem Henrym. Radostně jsme si rozebrali účastníky do svých příbytků a povídali si s nimi až do jedenácti hodin. Zdají se být přátelští a na naší vlně. Doufáme, že to vydrží. Všichni dorazili v pořádku, vyhladovělí po cestě, a proto jsme jim připravili dobrou večeři.

Dnes máme v plánu se řádně ubytovat a seznámit nové kamarády s tím, jak to tady chodí. Lyžovat na sjezdové lyže dnes nepůjdeme, sjezdovky jsou plné domorodců, kteří mají v sobotu volno a nechce se nám zaplacený čas trávit ve frontě na vlek. Využijeme raději toho, že venku nám pomalinku, ale jistě připadává nový poprašek sněhu, je zataženo a dole pod naším základní táborem je bezvadná louka na výuku běžkařského umění. Máme zde pro každého k dispozici zadarmo půjčení vybavení, takže nám nic nebrání abychom se proběhli na lyžích po okolí.

Také se chystáme vařit – dnes je velká sláva, k obědu nás čeká kuřecí čína s rýží a k večeři – mňam – rajská omáčka s domácím knedlíkem a hovězím masíčkem. Kuchař s kuchařkou si nás pěkně vykrmují, ale bříška nám nerostou, máme dost pohybu.

Den druhý – neděle 1. 3. (1. 3.)

Plány v horách se mění každou chvíli. Nový poprašek sněhu nás včera inspiroval a po té, co jsme vyzkoušeli dole na louce, jak nám jde běžkaření, jsme odpoledne za svitu slunce a azurové oblohy vyrazili do Abertam na 4 km trasu, která vedla do Perninku. Předvedli jsme neuvěřitelné výkony, zvlášť ti, co na těchto lyžích ještě nikdy nestáli. A je vidět, že tým na výstup Mount Everestu byl vybrán velmi pečlivě a uváženě. Zkrátka samý talent.

Po návratu jsme porůznu odpočívali, svačili, pomáhali v kuchyni a učili se novým společenským hrám, jejichž pravidla jsme si upravili podle svého a zkoušeli, co to udělá.

Cestovní horečka, která zasáhla část týmu, je na ústupu a vypadá to, že již dnes budeme všichni na nohou a nikdo nebude obývat pokoj marodů.

Dozvěděli jsme se, že náš tým bude posílen ještě o jednoho člena, který také utrpěl před odjezdem nával horkosti z cesty do Nepálu, ale již je zdráv a my se něj těšíme. Již mu rozestýláme postel.

Na dnešek nám vzdálené kraje předpovídají déšť a oteplení, domorodci však tvrdí, že tomu tak nebude. Vyčkáme tedy, jak to bude doopravdy a podle toho si upravíme program. K výstupu na nejvyšší horu světa musíme ještě dokázat, jak nám jde sjezdové lyžování, a na to se chystáme právě dnes. Vypadá to, že dopoledne se budeme věnovat zvelebení táborové základny, vaření a přípravě dřeva, uvaříme se dobrý oběd (zapečené brambory) a po poledním klidu vyrazíme do stěny.

Odpoledne nás pak čeká výstup do 1. výškového tábora. Dnes mají dorazit Šerpové, proslýchá se však, že chtějí kvůli neutěšeným a náročným pracovním podmínkám a málo financím vyhlásit stávku. Doufáme, že tomu tak nebude, museli bychom výstroj sami do tábora vynést.

Místní šerpové, kteří se rozhodli stávkovat, nakonec svou stávku odvolali a my se s nimi dohodli na lepším finančním ohodnocení. Vše přišlo po té, co jsme sami do prvního výškového tábora odnesli svou výstroj. V batohu jsme měli to nejzákladnější – spacák, stan, baterku – a v ruce kotlík. Cestou do kopce jsme na čas běhali vytyčenou trasu. Ukázali jsme odhodlání a posílili týmového ducha. Všichni tento náročný výstup zvládli. Zjistili jsme také, že naše družiny jsou co do fyzické kondice velmi vyrovnané. A tak jsme šerpům ukázali, že bychom je nemuseli potřebovat. Přišli vyjednávat a my s radostí tento fakt ocenili. Neradi bychom tuto náročnou atrakci znovu opakovali.

Večer se těšíme na promítání, které ukáže, jak nám jde sjezdové lyžování, a možná přijde na řadu i nějaký dobrodružný film. Je pravdou, že určitý druh újmy také zaznamenala naše bránice, kterou jsme si namohli, jak jsme se smáli výstižným komentářům instruktora Vládi. Ten pojmenovával naše držení a postoje těla na sjezdovce tak trefně, že je už nikdy nezapomeneme a budeme se snažit se do nich nedostávat. Postoj „jak ve frontě na párek“ nám připomíná, že musíme mít pokrčené nohy a být v předklonu a ne narovnaní jak ve zmiňované frontě. Obdobně postoj „čekání na tramvaj“ kromě nepatřičného postoje poukazuje na výraz v obličeji, který není zrovna soustředěný. Postoj „sezení na záchodě“ nás nabádá, abychom neměli zadek vzadu, ale naopak vystrčené boky dopředu. Víme už, je lepší přenést váhu na vnější lyži a nesnažit se napodobit profesionály alpského lyžování, kteří váhu na vnitřní lyži používají záměrně ke zrychlení, ale jak jen to jde, přenesou váhu zase na vnější. A rozhodně při tom napadají tak často, jako my.

Zase se ozveme, držte nám palce, ať jsme všichni plni síly a máme se dobře. Zatím nám to vychází.

Den třetí – pondělí 2. 3. (2. 3.)

I když noc na dnešek propršela a vypadlo to, že po sněhu nebude památky, hned ráno se zatažená obloha proměnila v polojasnou a odpoledne už na nás na sjezdovce krásně svítilo sluníčko.

Náš tým byl posílen o Ondru Oříška a jsme rádi, že v pořádku dorazil. Doufáme, že nám bude velkou posilou. Již včera bylo na lyžování znát, že jsme si k srdci vzali Vláďovy rady a udělali jsme tak velké pokroky. Největším skokanem je Veronika, která coby nelyžař udělala pokrok největší. Kromě běžkování už zvládá také základy sjezdového lyžování a nestačíme se divit, jak je pohybově výjimečně nadaná. Do budoucna to vidíme tak, že to bude první profesionální lyžařka, která se bude po horách prohánět s příčnou flétnou a tím se stane světoznámou populární, ale obávanou soupeřkou. Jsme rádi, že máme v týmu takové talenty.

Po návratu z lyžování jsme se dozvěděli, že v okolí se objevil Yeti, který nám zanechal zprávu. Zpráva byla zašifrovaná a museli jsme ji ve vyznačeném území nalézt. Při hledání nás Yeti chytal a na znamení chycení jsme obdrželi čárku na čelo. A i přes to, že zde řádily dva exempláře Yetiho, jsme zprávu našli a rozluštili.

Dozvěděli jsme se, že v Nepálu je vyhlášená soutěž „Nepál hledá talent“, na kterou se máme připravit. Trochu nám to zamotalo hlavu, ale nakonec jsme si řekli, že i horolezci potřebují zábavu a nominujeme ze svých týmů do této soutěže zástupce. Po zbytek odpoledne jsme se zvýšili zásobu dřeva a pak šli hrát společenské hry.

Po večeři následoval rozbor lyžování, který ukázal, že se skutečně zlepšujeme. Na záznamu bylo vidět, že např. Kristýnka P. už vyměnila postoj „čekání na tramvaj“ za lyžařský a vypadá to, že ji lyžování začne bavit. Možná i proto, že se zhostila výtečně své funkce vedoucí družiny a snaží se jít příkladem svému týmu.

Den čtvrtý – úterý 3. 3. (3. 3.)

Přes noc napadlo skoro 10 cm čerstvého sněhu, a tak jsme se těšili na lyžování. Bylo o to lepší, že nám krásně svítilo sluníčko. Naše výkony byly opět lepší než včera.

Dnes jsme ze sjezdovky nejeli přímo domů, ale zamířili jsme do bazénu v Potůčkách, kde jsme se vyskotačili ve vodě.

Den pátý – středa 4. 3. (4. 3.)

Ráno jsme se probudili opět do slunečného dne a jako každý den se po snídani začali chystat na lyže a stoupat výše k našemu cíli. Tentokrát lyžování bylo dvakrát tak dlouhé než obvykle, instruktor Vláďa uznal, že se tak zlepšujeme, že už si to zasloužíme. Urazili jsme velký kus cesty.

Cesta na nejvyšší horu světu pokračuje úspěšné, jen jsme včera museli sestoupat zpět do základního tábora, kde jsme se neradi rozloučili s jedním členem naší výpravy Matějem. Kvůli nemoci, která vyžaduje teplé domácí prostředí, musel odjet domů. Horolezecká výprava pro tentokrát zůstane nedokončená, ale my na něj budeme vzpomínat a bude to, jako by tu byl s námi až do konce. Zbytek výpravy je v pořádku, máme se dobře a nálada v týmu je výtečná. Jen jsme včera utrpěli vážnou bodovou ztrátu při bodování pokojů, obdrželi jsme všichni nulu. Už víme, že před Terezkou neuklidíme narychlo rozházené věci do skříně, že pod postelí nemají být papírky, že špinavé prádlo nepatří poházené ve spacáku a že špinavé ponožky nemají být uprostřed čistých věcí, případně na chodbě. Na dnešek máme velkou výzvu, pokud si hezky uklidíme, dostaneme 50× více bodů. Ovšem pokud to bude jako včera, tak 50× méně bodů. Budeme se snažit. A jak to vidí členové výpravy?

6. den – středa, 4. 3. 2015
K snídani jsme měli vánočku. Poté následovalo osobní volno. Po hodině jsme šli stavět sněhuláky. Kolem 12:00 hodiny jsme vyrazili na lyže. Dnes výjimečně jsme byli na lyžích 4 hodiny. Když jsme přijeli, byl oběd a rozbor lyžování. Pak byla večeře, ke které byly sladké těstoviny. Do večerky bylo osobní volno. Ve 22:00 jsme všichni spali. Po snídani jsme se rozdělili na dvě party, jedna jela k doktorce a druhá zůstala. Matěj se vrátil se špatnou zprávou a bohužel odpoledne kvůli nemoci odjel domů. Když přijela první parta od doktorky, druhá parta stavěla sněhuláky, a pak odjela kolem 12:00 hodiny na lyže. V základním táboře zůstala Terezka, Dan, Henry a já. Kolem 15 hodiny volala Matějova máma Henrymu, jestli jí pojede pomoct, protože zapadla. Henry Matějově mámě samozřejmě pomohl.
10 minut před Matějovým odjezdem přijela druhá parta z lyžování a všichni se tak mohli s Matějem rozloučit.

Den šestý – čtvrtek 5. 3. (5. 3.)

Ukázkové horské počasí nám v noci nadělilo nový sníh, a tak jsme se zase mohli těšit do stěny. Tentokrát na kratší dvouhodinovku, protože nás večer čekalo překvapení v podobě večerního lyžování. Po návratu a dobrém rizotku jsme se odebrali na lože, někteří se věnovali spánku a jiní svým elektronickým hrám.

Řádně posilněni pizzou a koláčkem jsme se pak v šest večer vydali na večerní lyžovačku do Potůčků. Těšili jsme se o to víc, že někteří jsme večerní lyžování ještě nezažili a tohle tedy byla doopravdy paráda.
Po návratu nás čekala krupicová kaše, abychom doplnili ztracenou energii.

Zážitky a styl lyžování si dnes každý uchová ve své mysli. Během dne nás opustila jedna důležitá součást promítací sestavy. Nehoda se stala při vysávání společenské místnosti, kdy se po zatahnutí vysavače projektor rozhodl podívat se k zemi. Výsledkem bylo, že je nyní na tři části. Pokud se to ale povede, tak natočený materiál shlédneme alespoň na televizi. Ale to vše až zítra, protože po návratu jsme stihli už jen koupel a pak jsme zalezli do spacáčků.

Den sedmý – pátek 6. 3. (6. 3.)

Noční sněžení se sice přičinilo o pár centimetrů navíc, ale ranní teploty nad nulou se zase postaraly o roztání. Nic však nebránilo našemu poslednímu lyžování na Perninku, kde je trať dobře upravená.
Tentokrát jsme jezdili ze všech sil a výsledek je již znám. Všichni bez výjimky jsme dostali 9 – což je skoro nejvyšší bodové ohodnocení (nejvíce je 10). Takže dosažení 10 si necháváme na příští rok :-).

Po návratu z tříhodinového lyžování jsme se dozvěděli neradostnou zprávu, že nás opustila Kristýna – velitelka Baka(l)hářů i s vedoucím Pšendou. Museli nenadále domů a zůstalo nám po nich prázdno v srdcích a od Kristýnky několik vzkazů pro členy výpravy. Zkusíme zvládnout vše tak, jako byste byli pořád s námi.

Odpoledne jsme si pořádně odpočinuli a večer se podívali na instruktážní horolezecký film, abychom se do našeho cíle dostali řádně připraveni. Ještě před večerkou jsme si vyrobili pasy, neboť musíme zítra získat na úřadě důležitá potvrzení. Za nimi se vypravíme až do Karlových Varů. Doufáme, že nic naše plány na zítra nezkříží.

Den osmý – sobota 7. 3. (7. 3.)

Slunečné ráno a tající sníh nám připomněly, že čas běží a brzy přijde jaro. Vyspali jsme se do růžova, nasnídali a šli částečně balit sedmý výškový tábor.
Dnes, osmý den, se rozhodne, zda se k vrcholu dostaneme a v jakém počtu.

Někomu sil ubývá, někdo ztrácí týmovou disciplínu, ale všichni stále táhneme za jeden provaz. Ve chvílích nejhorších vzpomínáme, jaké by to bylo, kdyby tady byla Terezka s Kristýnkou P. a Pšendou a Matěj P. a jak by nám v těch těžkých chvílích pomohli, co by udělali a jak by nám zvedli náladu. Vzpomínání na ně jsme použili k posílení vlastních psychických sil a výsledek se vydařil. Dopoledne nám došly zásoby vody a museli jsme použít vlastní tělesnou teplotu, abychom roztáli sníh. Mrzly nám ruce, ale nakonec se nám to podařilo a získali jsme trochu vody.

Po obědě jsme odjeli do Karlových Varů získat povolení k výstupu na samotný vrchol. Podařilo se je získat jen pro tyto účastníky: Verču J., Kiki L., Sára A. a Kubu R.
Ostatní účastníci – Dan A, Kryštof V., Ondra H., Erika B. a ostatní zůstali v posledním 7. výškovém táboře a kryli vrcholový tým ze zálohy a připravovali pro něj důležité zázemí.

Celkově musíme zkonstatovat, že zdolání našeho cíle se vydařilo, jsme nadšeni a oslavujeme svůj úspěch.

Zítra nás čeká balení a odjezd za našimi nejbližšími. Plánujeme dorazit kolem 17 hodiny na parkoviště u OBI v Praze na Roztylech. Hodinu před dojezdem na místo zavoláme.

Je nám líto, že na vrchol se nedostali všichni, a proto vyhlašujeme na léto v termínu 01.08.- 08.08.2015 letní soustředění na naší táborové základně v Předboři u Choustníka pod názvem 2. turnus – Expedice Himaláya II. Byli bychom rádi, kdyby se účastníci Expedice Himaláya 2015 mohli zúčastnit ve stejném, případně podobném obsazení, neboť jsme si na sebe velmi zvykli a rádi bychom pokračovali i nadále ve společném úsilí zdolat vytyčené cíle.

Video (10. 3.)

Diskuse