Pololetní prázdniny
30. 1. – 1. 2. 2015
Za okny zima, ve škole klídek a jeden den volna navíc, to jsme rozhodně museli využít. Instruktor Vláďa nenechal odpočinout našim nohám a výuce lyžování, takže hurá na hory. Tentokrát jsme za cíl zvolili opět příjemný hotýlek Jizera v Horní Sytové.
Nástup do školy v 08:00 hodin jsme tedy v pátek vyměnili za ještě časnější odjezd na hory. Cestu do hotelu jsme zvládli skupinovým autobuskem bez problémů a po lehkém obědě, kterému za Kanálem říkají lunch, jsme pokračovali do pohodového lyžařského střediska na Benecku. „Smrťák“ (louka pro lyžaře začátečníky) byl naším prvním zastavením. Provedli jsme rozřazovací jízdu a s uspokojením zjistili, že jsme všichni ve stejném výkonnostním družstvu. Tedy až na zaryté nelyžaře, kteří se drželi svého bobového a sněhulákového náčiní.
Mohli jsme tedy vyrazit na velkou sjezdovku. Zvládli jsme i Oříškovu hru na Robocopa, když z něj hned po první jízdě při chůzi na parkovišti začaly odpadávat kusy lyžáků. Abyste si to dokázali lépe představit. U Vládi nejdříve reklamoval ulomenou přezku. Vláďa odborně usoudil, že i bez přezky se lyžovat dá. Ani jeden však netušil, že při dalších několika krocích směrem ke sjezdovce se bota rozdělí na prvočinitele. Prostě Oříšek najednou stál na sněhu pouze ve vnitřní botičce a jeho asi pětimetrovou cestu lemovaly žalostné plastové trosky. Všichni si parádně potrénovali břišní svaly, jak se smáli při pohledu na neohroženého Robocopa, který navzdory všem nezdarům pokračuje dál a dál.
Následovala logicky cesta do půjčovny a tam Vláďa díky známosti vypůjčil tak špičkové boty, že to Oříškovi najednou parádně svištělo. A přestože nám počasí moc nepřálo a celý den jsme byli zahaleni v mracích, vydrželi jsme na svahu poctivé tři hodiny. Dále už jen cesta zpět do hotelu s krátkou zastávkou na nákup sladkostí v místním obchodě typu „rakve, biče, olejovky“ a už nás čekala poslední milá povinnost, a to sníst vydatnou večeři.
Poté se někteří s Vláďou vydali objevovat zákonitosti matematiky, jiní se vydali spíše fyzikálním směrem a v přízemí se pokoušeli ověřit platnost pohybových zákonů, zákona o zachování energie a zákona o úhlu dopadu a odrazu. Kulečník se ukázal jako ideální fyzikální laboratoř. Večer uběhl jako voda a v deset hodin jsme zalezli do postýlek k zaslouženému odpočinku. Někteří odpočívali tak intenzivně, že ráno nebyli k probuzení. Venku mezi tím na chvíli vysvitlo sluníčko a to nám s tím vstáváním docela pomohlo. Představa, jaký bude pěkný den a jak hezky se bude v takovém počasí lyžovat, nám dodala spolu se snídaní potřebnou energii.
Cestou na Benecko se sluníčko ovšem opět schovalo a nás tak po zbytek víkendu provázela všudypřítomná mlha. Nenechali jsme se tím ovšem otrávit a po vydatné porci lyžování jsme v poledne vychutnali skvělou svíčkovou v restauraci hned pod „Smrťákem“. Nasyceni a zregenerováni jsme odpoledne zapracovali na technice lyžby a hurá zpět do hotelu. Před večeří sprcha a odpočinek, po večeři volná zábava. Chlapci se dožadovali další praktické lekce fyziky, ale tentokrát na ně čekal krátký testík z teoretických znalostí.
Vše se opakovalo i v neděli – ale tentokrát byl jeden den lyžování navíc opravdu znát, byli jsme unavenější než z minulých víkendů, ale nevadilo, dali jsme to, i když kvůli odjezdu v trochu zkráceném režimu.
Pak už zbývalo jen zabalit a tradá zase zpátky do Prahy. Zájezdy na hory jsou však v plném proudu, těšíme se na další. Pojeďte s námi!