87. pionýrská skupina Javor

265_0_1.jpeg 265_2_1.jpeg 265_4_1.jpeg 265_5_2.jpeg 265_5_4.jpeg 265_7_1.jpeg 265_9_1.jpeg 265_12_1.jpeg 265_12_3.jpeg 265_13_1.jpeg 265_17_1.jpeg 265_22_1.jpeg 265_28_1.jpeg 265_35_1.jpeg 265_43_1.jpeg 265_50_1.jpeg 265_54_1.jpeg 265_58_1.jpeg 265_62_1.jpeg
265_1_1.jpeg 265_3_1.jpeg 265_5_1.jpeg 265_5_3.jpeg 265_6_1.jpeg 265_8_1.jpeg 265_11_1.jpeg 265_12_2.jpeg 265_12_4.jpeg 265_15_1.jpeg 265_19_1.jpeg 265_25_1.jpeg 265_33_1.jpeg 265_40_1.jpeg 265_48_1.jpeg 265_52_1.jpeg 265_56_1.jpeg 265_60_1.jpeg

Po stopách Marca Pola

23. 7. – 13. 8. 2011

Letošní putování po stopách Marca Pola pro Vás zaznamenaly děti. Každý den měla jedna karavana deník na starost. Záznamy jsou upraveny pouze málo, originální zápisy si můžete vychutnat na přiložených fotografiích. A nyní dosti povídání a pojďme se podívat, co pro vás naše karavany Jamata, Desert eagle a Lucky seven zaznamenaly.

23. července LP 1299

Po příjezdu naší lodi z Benátek jsme zakotvili v Akře. Zde jsme se rozdělili do tří družstev (karavan). Následovalo ubytování v kajutách. Večer nás čekal oheň, u kterého jsme se dozvěděli naše poslání: najít Marca Pola, který uprchl z vězení v Janově.

24. července LP 1299

Po ranním nástupu jsme si šli ušít oblečky. Po poledním klidu jsme se sešli v jídelně a dozvěděli jsme se o Marcovi Polovi a jeho cestách. Poslední stopa vede do Akry. V Akře jsme nalezli duchovní, která nám dohodla audienci u otce představeného Teobalda Viskonti, který nám pověděl, že Marco vyrazil do Chanbaliku (dnešního Pekingu) za mocným chánem Kublajem. Poradil nám, abychom přinesli chánovi dar ze všech nejvzácnější – svatý olej z Jeruzaléma. Podivil se nad naším stejnokrojem a poradil nám, abychom se barevně odlišili. A tak naše karavany dostaly následující barvy – Jamata – fialová, Desert Eagle – zelená, Lucky seven – černá.

25. července LP 1299

7:00 Morálka upadá! V tvářích některých z nás se objevuje zoufalství a beznaděj. Dlouhé vyčerpávající cesty, nevyzpytatelné počastí v této nehostinné krajině, jen podporují otázku, zdali je Marco ještě naživu. Vzhledem k obtížnosti našeho poslání se v každé volné chvíli snažíme od kupců (vedoucí) dozvědět co nejvíce o přežití. Zdokonalujeme se v cestovatelských dovednostech a vzhledem k pusté fauně se staráme i o své prázdné žaludky.

15:00 Konečně Jeruzalém! Vysoké klášterní věže se před námi objevily v dáli… Město všech měst. Střed všeho náboženského dění, míšení všech kultur světa… Mezi jedněmi zdmi. Těšíme se, až projdeme branou a spatříme ho zblízka.

15:45 Ještě než jsme vstoupili do města, už nám běžel naproti náš židovský průvodce. Jak známo, židé jsou nejlepšími obchodníky, a proto máme velkou šanci zde dostat to, pro co jsme přišli. Svatý olej se prý nachází v chrámu v centru města. Když jsme se ptali mnichů, náš průvodce nám zařídil jeho získání. Musíme ovšem sehnat vhodnou nádobu.

18:30 Díky naší neznalosti Jeruzaléma nám sehnání flakonu zabralo celé odpoledne. Způsob směnného obchodu je zde jiný, než kdekoli jinde. Obchodníci, kupci a řemeslníci směňují své zboží za suroviny potřebné k jejich výrobě. Truhlice plné drahého kamení zde nemají žádnou cenu. Jen díky touze, odhodlanosti a semknutosti našich karavan jsme byli schopni obstát i na tomto tržišti světa. Teď již nám nic nebrání postavit se před chána a předat mu náš dar. Zhasíná mi svíčka, už nevidím na psaní, tužka mi dopisuje………….

26. července LP 1299

Po běžném vstávání a rozcvičce jsme se posilnili na cestu do Mongolska. Procvičili jsme si základní věci – morseovku a práci s buzolou. Po výborných řízcích k obědu, jsme se uchýlili k odpolednímu odpočívání. Zanedlouho jsme byli beduíny vyhnáni z našeho dosavadního tábořiště. Putovali jsme dlouho, až jsme narazili na mongolský kočovný kmen. Ten nám poskytl zázemí výměnou za to, že si s nimi zahrajeme hru ringo, jelikož jich bylo málo. Mongolové porazili tým starších, ačkoliv mongolský tým byl poražen týmem mladších. Po těžkém zápase jsme si pochutnali na guláši.

27. července LP 1299

Po probuzení v mongolském ležení, nám Mongolové připravili jejich tradiční snídani. Poté nás pozvali na jejich krásné osmnácti jamkové přeslesní golfové hřiště, kde jsme vyzkoušeli své golfové umění. Hřiště bylo velice náročné a se záludnými místy například: jezírkem, potůčkem nebo borůvčím. Mezi našimi karavanami proběhl lítý boj, který se rozhořel už na první jamce a rozhodl se až s poslední jamkou. Po vydařeném obědě jsme se museli s našimi mongolskými přáteli rozloučit, neboť jsme se blížili k Velké čínské zdi. Čekala nás předlouhá cesta podél zdi až k bráně, kde na nás čekala garda a ta nás po prověření našich úmyslů vpustila dále do Číny. Abychom se však do Číny dostali, museli jsme po cestě nalézt tyto věci: Kámen 1 kg těžký, klacek 1 m dlouhý a složit pozdrav pro Chána 1 minutu dlouhý. Večer jsme se od našeho kapitána dozvěděli, že s námi dále jít nemůže, neboť je na něj vydán zatykač v Chanbaliku. My ostatní jsme se připravili na cestu do Chanbaliku za chánem Kublajem. Plni očekávání, zda nás chán přijme, jsme se odebrali na kutě.

28. července LP 1299

Po brzkém raním probuzení, jež nás vyhnalo do chladného nehostinného rána, jsme se šli posilnit na snídani. Plundra, tradiční čínská snídaně, sice zahnala náš hlad, avšak nezahnala naši touhu spatřit chánovo město – Chanbalik. Proto jsme se ihned po vydatném pokrmu vydali na přívoz, který nás dopravil až do Chánbaliku. Naše první dojmy byly různé. Někteří byli nadšeni velikostí města, jiní chtěli jít ihned na místní tržiště, které nabízelo zboží z celého světa. Pokračovali jsme v cestě, až jsme došli na velkolepé náměstí. Tam nás přivítal sám veliký chán Kublaj. Když jsme předali svatý olej chánovi, byl jím tak unesen, že nám nabídl ubytování ve svém letním sídle a daroval nám zlatou destičku, která nám zajistí bezpečné cestování po chánově říši. Chán ukázal také svoje velké srdce tím, že dal našemu kapitánovi Mannlossovi milost a vybídl nás, abychom kapitána přivedli s sebou do letního sídla. Od našich kupců dostala každá karavana 50 jednotek místní měny, za které jsme měli nakoupit co nejvíce darů pro chána. A tak jsme dostali na místní trh, jehož rozloha zdaleka předčila naše nejšílenější sny. Byli jsme natolik ohromeni, že většina našich úspor byla rozházena za různé drobné nepotřebné věci pro pobavení a zábavu. Na chána jsme úplně zapomněli a věnovali jsme se pouze osobním nákupům. Poté jsme se vydali na skvělý oběd. Až odpoledne jsme si vzpomněli na padesátimince v našich rukou. Několika patrová tržní budova byla vystavena náporu tří celých karavan nakupujících dary pro chána. Když byly utraceny poslední drobné a více věcí bychom už neunesli, vydali jsme se přívozem do chánova letního sídla, kde jsme se najedli a vyčerpáním padli do svých postelí.

29. červenec LP 1299

Po prvním probuzení v chánově sídle jsme se posilnili snídaní a poté jsme byli napadeni zákeřnými chorobami, které jsme nakonec přemohli. Po dlouhém zotavování a odpoledním gáblíku jsme si pořádně odpočinuli při poledním klidu. Ovšem po poledním klidu přišel Chán a začal nás plísnit, že není znát žádné pokroky při hledání Marca Pola. Řekl, abychom se vrátili na poslední stopu. Nejdříve jsme byli u křížku, pak za mnichem, myslivcem a hospodskou (soft lady). Ta nám řekla, že stopa po Marcu Polovi se nachází blíže, než jsme si mysleli. První stopu jsme objevili v našem zvonu přímo v centru letního sídla. Pak jsme se navečeřeli a šli spát.

30. červenec LP 1299

Dnes ráno nám počasí opravdu nepřeje. Obloha je zatažená a z oblohy na nás padají neutichající proudy vody. I kapitán uznává, že hledání stop po Marcovi bude v tomto počasí téměř nemožné a rozdává rozkazy k odpočinku. Ukládáme tedy svá znavená těla a někteří se věnují samostudiu morseovky jiní spánku.

Odpoledne: Žvanec stál za to, nepočastí za to stále nestojí. Až do večera tedy nejspíš v pátrání po Marcovi nepokročíme.

31. července LP 1299

Ráno bylo počasí natolik nepříznivé, že byl budíček odsunut téměř o dvě hodiny později. Po snídani šli někteří na dříví na podpal, jiní se raději pro vlastní pohodlí uklidili dovnitř budovy a pokračovali ve vzdělávání se v oboru šifer a poté hráli hry. Odpoledne nás svolal sám chán a rozhořčen nad tím, že naše pátrání po Marcovi nepokračuje tak, jak by mělo. Donutil nás slíbit, že se následujících pár dní naše karavany rozdělí a budou prozkoumávat okolí samostatně. Započali jsme se tedy chystat na dlouhou, nekolikadenní pouť. Večer, po sbalení a opětovném vybalení zavazadel, jsem tak unavená, že nemám sílu už dál psát o tom, jak hrozně namáhavé to bylo…

Na tomto místě se naše karavany rozdělily a každá začala prozkoumávat jinou část Číny. Další zápisy proto jsou od jednotlivých karavan o tom, co se jim přihodilo na jejich cestách.

Puťák Jamata

1. srpna LP 1299

Ráno jsme vstali hodně brzy, abychom se stihli opět sbalit. Po vydatné snídani jsme si rozdělili jídlo a stany a vyrazili jsme jako první. Spěchali jsme, abychom stihli převoz, jenž nás měl dovézt poblíž místa nocování. Zrada! Převoz nejede! Tak jsme holt ušli dalších pět kilometrů do blízké vesničky, kde jsme „zašopovali“ jak říká chán nakupování. Také jsme hráli hru „dědeček měnil“. Koupili jsme si zápalky a ty jsme vyměňovali za o něco cennější věci. Dostali jsme jak jídlo, tak hudební nástroje a dokonce věci, které se vypadaly jako z daleké budoucnosti. Nicméně jsme pořád nedorazili na místo učení a tak jsme se opět rozloučili s civilizací a šli dál. Po cestě jsme se ptali na Marca, ale nedozvěděli jsme se o něm víc než to, že to byl chánův přítel, což jsme už věděli. Když jsme konečně dorazili k rybníku Rytíř, kde jsme měli přespávat, hned jsme se vydali na dřevo. Když ho bylo dost, postavili jsme si přístřešky a počali chystat večeři. Po namáhavé cestě a delikátních uzenkách pečených na přímém ohni jsme se odebrali spát do stanu, kde nás spalo 5. I přes drobný nedostatek osobního prostoru se nám nakonec podařilo usnout.

2. srpna LP 1299

Ráno jsme mohli spát, jak dlouho jsme chtěli. Po gulášové polévce k snídani jsme se začali pomalu chystat na výlet do přilehlého panství jménem Červená Lhota. Vybaveni pouze váčky s penězi a čutorami na vodu jsme se vydali na krátkou cestu. První, co jsme na zámku udělali bylo, že jsme se chtěli porozhlédnout po památce, avšak průvodci byli zaneprázdněni návalem turistů, které přilákalo dnešní krásné počasí, takže jsme se místo toho vydali zaplnit naše opět prázdné žaludky. V místím hostinci jsme si dali smažené kuřecí maso s bramborovým pyré. Naproti u stolu seděla nějaká „soft lady“ a divně na nás civěla. Asi jsme na ni byli málo „soft“. Volnou chvíli po obědě jsme zaplnili nakupováním suvenýrů a medového pečiva, kterému se v místních končinách říká perník. Odpoledne jsme vyrazili na cestu k Rytíři. Když jsme tam dorazili, šli jsme na dřevo a pak jsme si dali večeři. Potom jsme ještě chvíli vymýšleli náš nový pokřik a šli jsme spát.

3. srpna LP 1299

Vstali jsme kolem deváté hodiny ranní. Dali jsme si poridge, který byl skvělý, ale mohla by v něm být ještě jedna čokoláda. Po snídani jsme se pomalu sbalili a vyrazili jsme zpět do chánova letního sídla. Po cestě jsme trénovali náš nový pokřik. Když jsme došli, byli jsme moc unavení na to, abychom dělali cokoli dalšího. Dali jsme si večeři a konečně jsme se vyspali na pohodlné posteli.

Puťák Lucky seven

1. srpna LP 1299

Chán, jenž byl rozpolcený naším nezdarem ve hledání Marca Pola, nás poprosil, abychom rozešli do co největšího počtu světových stran. Proto se tři karavany rozdělily. Naše první kroky vedly do nedaleké vesnice Choustník, který je vyhlášený svým pekařstvím, což můžeme potvrdit, koblihy byly opravdu výborné. Chvíli jsme si odpočinuli, naplnili naše bříška a nasedli na oře, který nás dovezl až do Turovce. Pokračování naší cesty vedlo po modré značce až do tmavého lesa. Malíčci už popotahovali, že je nohy dále neunesou, ale překonali se a dokonce našli zelenou značku, po které jsme měli pokračovat dále. Ještě pár metrů a kde se vzalo, tu se vzalo hřiště! Hned všechny únava opustila a rozeběhli jsme se houpat, jezdit, poskakovat. Chvíli jsme si takto odpočinuli, pak nás čekala práce. Někdo musí nanosit dřevo, abychom si mohli upéct buřty. K našemu překvapení jsme zjistili, že se nacházíme nedaleko Kozího hrádku, ze kterého už zbyla jen zřícenina. Byl ale zavřený, proto si někteří z nás hrádek alespoň obešli podél plotu. Přišel večer, dopekli jsme buřty, ještě chvíli skotačili na hřišti. Uléhali jsme s myšlenkou, že jsme toho dnes sice nachodili spoustu, ale po Marcu Polovi ani stopa… Snad budeme mít zítra víc štěstí.

2. srpna LP 1299

Nepršelo! I když to tak chvíli vypadalo. Ke snídani jsme si dali opět chleba s paštikou, ještě si zablbli na hřišti a vydali jsme se dále. Chvíli jsme měli strach, že nestihneme oře, dokonce jsme i popobíhali. Nakonec jsme ale zastávku našli a motoráček stihli. Dovezli jsme se až do Chýnova. V Chýnově jsme se stavili na kus žvance. Poté jsme si trochu prošli místní osadu, pak jsme vyrazili směrem k jeskyním v nedaleké Pacově hoře. Když už jsme se dostali k jeskyním, koupili jsme si lístky a šup do podzemního prostoru. Poté, co jsme vyšli, jsme si odpočinuli a pak jsme se utábořili na nedaleké loučce.

3. srpna LP 1299

Ráno bylo brzké a hladné. My jsme se museli přesunout co nejrychleji dále a tak jsme zabalili sebe i stan a přesunuli se z chráněného území. Poté jsme si uvařili poridge a vydali jsme se na poslední etapu naší výpravy. V nedaleké osadě nás čekal oř, který nás velice rychle přemístil k hradu Choustník. My jsme se vydali pod jeho hradbami k malému křížku a zde jsme si udělali gulášovou tekutou pochutinu a k ní jsme si nakrájeli náš poslední chléb. Poté jsme e vydali strmě dolů a vynořili jsme se poblíž tábora. Tímto pro nás skončila naše malá poutní cesta.

Puťák Desert eagle

1. den

První jsme šli do Dobré vody. Je tam malý srub, ve kterém jsme přespávaly. Když jsme se trochu zabydleli, tak jsme šli sbírat dříví na oheň. Nikomu se dříví sbírat nechtělo, ale museli jsme. Byl tam ale jeden problém – sršní hnízdo. Přes den jsme o nich ani nevěděli, ale večer, když jsme začali svítit baterkami, začali bzučet. Seděli jsme u ohně – zticha a nehýbali se. Po chvilce se Oťák rozhodl zavolat na pomoc kapitána Mannlosse. Když mu odešel naproti, přilétla sršeň k nám a kroužila u nás. Po (pro nás) dlouhé chvíli konečně přišli. Všechny děti se šly schovat do přístřešku, zatímco kapitán Mannloss sršně zabil speciálním vynálezem – Raidem proti vosám a sršním. Potom ještě pár z nás pozorovalo, jak kapitán chytá ryby. Chytil dva úhoře. Potom jsme postupně chodili spát.

Zapomněla jsem dodat, jak jsme se krásně brodili v kopřivách :-)

2. den

Druhý den jsme se vydali do dřevěného srubu asi kilometr od Košic (českých Košic). Cesta byla mnohem kratší než ta předešlá, takže se šlo krásně. Když jsme došli, tak jsme se dali do rozdělávání ohně a přípravy večeře. K večeři byly těstoviny s vepřákem kečupem. Bylo to dobrý. Poté zas přijel kapitán Mannloss chytat ryby. Přespal u nás. Pomohli jsme mu nafouknout člun a ještě předtím jsme (někteří) pozorovali jak kapitán čistí úhoře. Z jednoho ještě vymáčkl malou rybku. Někteří z nás šli spát velmi pozdě. Poslední šel spát ve 4 hodiny ráno. Ale to už e vlastně třetí den

3. den

Když jsme se ráno probudili, čekalo nás překvapení. Kapitán zůstal přes noc. Když jsme se nasnídali (snídani udělal kapitán a měli jsme vločky s čokoládou a gumovými žížalkami), kapitán nám dovolil, abychom se svezli na jeho lodi. Když jsme se všichni poplavili na rybníčku, kapitán nám vzal krosny do svého auta a s nimi i Tomáška, který ze strašné únavy nemohl pokračovat dál. Cesta zpět byla dlouhá – asi 4 hodiny! Přitom bychom to bez zdržovačů mohli stihnout za 2 hodiny. Když jsme dorazili, kapitán nám vynadal, že nám to dlouho trvalo. Pak jsme měli službu. Tím náš puťák končí.

Po úspěšném návratu všech karavan zpět do letního sídla je ke každému dnu opět jeden zápis :-)

4. srpna LP 1299

Ráno jsme vstali a šli jsme na snídani. Když jsme potom zjistili, že nám dochází dřevo, rychle jsme se vydali do okolních lesů nějaké nasbírat. Zatímco někteří z nás nosili celé stromy v jednoruce, jiní se táhli se třemi větvičkami. Po celém dopoledni tvrdé práce naše tělo uvítalo možnost odpočinku po obědě. Avšak dřeva sice nebylo málo, ale ještě ne dost a bylo poházené po celém chánově letním sídle. Rozdělili jsme se tedy do tří skupin. První nosila chrastí k ohništi, druhá uklízela dřevo a třetí štípala a řezala stromy. Zbytek dne se nesl v duchu touhy po odpočinku. Když jsme uklidili poslední větvičky, dali jsme si večeři a konečně mohli jít spát.

5. srpna LP 1299

Ráno jsme se vydali do Choustníku za herci, jelikož jsme zjistili, že u nich Marco Polo byl. Když jsme dorazili, tak nás hned přivítali a zahráli nám hru. Hra se ale chánovi moc nelíbila, když jsme mu to řekli, protože to bylo o zlém chánovi, který mučil lidi. Byl domýšlivý a krutý. Poté jsme šli zpět do tábora a měli jsme se po karavanách naučit hru. Jamata si připravila zprávy, Desert eagle přepadení banky a Lucky seven příběh o hledání Marca Pola. Cvičili jsme hry na druhý den, jelikož měli přijet rodiče. Večer nás napadli nepřátelé a takáme museli házet k nim do tábora bomby (obležené město). Šli jsme spát hodně pozdě večer.

6. srpna LP 1299

Po brzkém ranním vstávání a dobré snídani nás čekal úklid okolí tábořiště a poté i vlastních obydlí. Za chvíli se už objevili první hosté a zanedlouho už bylo hostů více než dost. Dopoledne se nic moc nedělo až na souboj ocásků, kdy své síly změřili jak malý tak i velcí. Následoval chutný oběd a po odpočinku jsme si zpříjemnili odpoledne zhlédnutím vtipných scének, které si připravili jak karavany tak i starší. Poté už se naši hosté odebrali ke svým ořům a jeli zpět domů. Večer proběhl v naší osadě již normálně jako každý jiný.

7. srpna LP 1299

Našli jsme další stránky z deníku Marca Pola. Zjistili jsme z nich, že se Marco skrývá někde v lesích a loví zvěř. Rozhodli jsme se jít v jeho stopách a lovit v okolních osadách. Nalovili jsme toho tolik, že dnes večer bude v Chánbaliku velká hostina a ještě něco zbude pro vás. Po obědě začalo pršet a nepřestalo až do večera. Sloužící karavana nalezla v umývárce uzamčený kufr, jenž patřil kapitánovi. Ani ten však nevěděl, co v něm je a klíč od ní ztratil i se spoustou dalších. I přes nepřízeň počasí jsme se tedy vydali do lesa a tam hledali klíče, ale ne všechny pasovaly do zámku od bedny. Než jsme nalezli ten správný klíč, vyzkoušeli jsme přes čtyřicet jiných klíčů. Když se nám konečně podařilo otevřít schránku, čekal nás v ní další úryvek z deníku Marca Pola. Přidali jsme ho k ostatním a podrobně ho prostudovali. Poté už jsme se navečeřeli a uložili ke spánku.

8. srpna LP 1299

Celé dopoledne bylo hnusně a tak jsme se přesunuli do jídelny a hrály scrabble. Odpoledne jsme hráli velkou vlajkovou. Dopadlo to takto: první míst Jamata, druhé Lucky seven a třetí opět desert eagle. Ale to nevadí. Nic jiného se nestalo. Byl to vcelku klidný den.

9. srpna LP 1299

Po budíčku a snídani nás navštívil chán ovšem celý rozzlobený a naštvaný, protože jsme ztratili naši propustku. Při svém amoku zničil své nádobí, a když chtěl požádat o nové, dostalo se mu zprávy, že hrnčířce ukradli „vercajk“ a že lupiči po sobě zanechali stopy. Všechny karavany se po těchto stopách vydali a po delší cestě našli zloděje, kteří nám toto náčiní zpět prodali. Odpoledne jsme se vydali do lomu pro hlínu, abychom mohli zhotovit nové nádobí. Po hledání indicií jsme nakonec vše naši a vrátili se zpět do tábora. Zde jsme se najedli a po nástupu se šli vyspat.

10. srpna LP 1299

Dopoledne jsme z hlíny, kterou jsme našli, vyráběli různé věci. Po obědě nás všechny postihl průjem, takže jsme hráli hru latry. Snažili jsme se nasbírat nejvíce toaleťáků. Zbytek dne jsme nedělali nic zajímavého. Dali jsme si večeři a šli spát.

11. srpna LP 1299

Budíček byl jako každý den v 7:00 a hned po snídani se nám v jednom z příbytků objevila chánova propustka a poslední část deníku. Ta nás naladila na správnou notu – tedy na to, že každá část deníku obsahuje skrytou zprávu. Také jsme se dozvěděli, že tato šifrovaná zpráva má svojí specifickou šifru, kterou Marco rozdělil na 9 částí. Proto se každá karavana vydala hledat tyto indicie. Po dlouhé a náročné cestě jsme se nakonec všichni sešli pod místním hradem Choustníkem, kde se akorát odehrával veřejný soud s Marcem Polem. Okamžitě jsme se vydali na hrad. Zde se všechny karavany snažili přemluvit soudce, aby nebyl Marco Polo odsouzen k pověšení na šibenici za kacířství. Nakonec se nám povedlo jej zachránit a po vyřčení formule jsme se dostali také k velkému pokladu. Cesta do tábora proběhla již normálně a po doražení jsme se všichni šli vyspat.

12. a 13. srpna LP 1299

Marca jsme našli. Stálo nás to mnoho sil, ale jsme neskonale šťastni. Nezbývá již skoro nic, co je potřeba vykonat a tak se můžeme připravovat na cestu zpět do Akry a poté do svých domovů. Naše velké dobrodružství je u konce. Zbývá už jen rozdělit si poklad, uklidit chánovo letní sídlo a počkat na loď. Jsme moc rádi, že se nám Marca podařilo zachránit. Děkujeme všem pomocníkům a těšíme se za rok na další velké dobrodružství. Vaši kupci :-) 

Diskuse

Šárka Schwarzová | 22. 4. 2012, 20.52

byla to fakt sranda...XD