Asi týden před plánovaným odjezdem na tábor se dětem začaly ve schránkách objevovat tajemné lodní lístky, které je vyzývaly, aby se 24.7. LP 2010 dostavily do přístavu na Roztylském náměstí, odkud vyplouvá zaoceánská loď.
Po zdárném vyplutí a zamáčknutí několika slziček jsme se s naší lodí vypravili do vzdálené Ameriky.
Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že lodní lístky nejsou dostatečným dokladem o tom, že Amerika nás chce. Museli jsme projít povinným byrokratickým kolečkem, kde po nás nepříjemní úředníci chtěli vědět od velikosti našich bot až přes počet našich vší naprosto vše. Nejen, že testovali naši fyzickou odolnost, ale dokonce i psychickou. Klidně si uprostřed největšího náporu vyhlásili pauzu a co bude s námi, je vůbec nezajímalo. Naštěstí jsme nakonec všichni vstupními testy prošli a mohli jsme oficiálně vstoupit na půdu Ameriky. Po rozdělení do jednotlivých států jsme zjistili, že naše loď musela být něčím zvláštní, neboť jsme se ocitli uprostřed „divokého západu“. K našemu překvapení nás čekala stavba železnice z východu na západ kontinentu. Byli jsme potěšeni důvěrou investorů a s chutí jsme se pustili do stavby.
Postavili jsme si svoje malé městečko, které se stalo naším útočištěm. Jedinými našimi sousedy byli indiáni, kteří nám občas ztrpčovali život, ale nakonec vše dobře dopadlo. I telegraf jsme si pro snadnější komunikaci s našimi investory nechali do našeho městečka zavést.
Prvním důležitým úkolem bylo získat dostatek peněz na zakoupení potřebného vybavení jako je lopata, krumpáč, provaz apod. Materiál se zavázala dodávat nám naše investorská společnost. Bylo však třeba naučit se podivnému nářečí naší nové vlasti a věřte nám, že to nebylo jednoduché – no zkuste si to sami: Maňha čvaňha goudelína, čeňha broňha amerhlina, latros unha bombardadá, zefir chalve šprajmeďůra, íbra skofir. Nakonec jsme se tomuto nejednoduchému nářečí naučili a vše šlo jako na drátkách.
Dalším neméně důležitým úkolem bylo naučit se všechny potřebné pracovní postupy, které při stavbě železnice potřebujeme. A tak jsme hledali ty správné osoby, kterým jsme své umění předváděli.
Našim prvním velkým úkolem bylo postavit most přes řeku Mississippi. Nejprve jsme se o to pokoušeli sami, ale bohužel marně. Všechny naše pokusy skončily neúspěchem a bez potřebného schválení stavebního inženýra. Rozhodli jsme se tedy, že nejlepší bude nechat si most navrhnout od pořádného architekta. Všechny státy nakonec získaly potřebné dokumenty a most postavily.
Abychom poznali život většího města než je to naše, vydali jsme se do vzdálenějších končin a navštívili nejbližší „velkoměsto“. Ani sem jsme však nejeli bezúčelně, bylo potřeba nechat si navrhnout nějakou pěknou mašinku pro naši novou železnici. Námi oslovení odborníci se toho s chutí ujali, takže jsme po návratu mohli vybírat z velkého množství lokomotiv.
Dalšími nelehkými úkoly bylo získat další pozemky, kterými měla naše plánovaná železnice procházet. Když už jsme měli po velkém úsilí všechny pozemky, tak se nám na nich přemnožila prasata, která bylo potřeba z území dostat. Také jsme lovili bizony, abychom měli další peníze z jejich kůží na stavbu.
Po prvním týdnu usilovného snažení jsme zjistili, že vůbec nevíme, kudy bychom měli železnici vést dále, tak jsme se po jednotlivých státech rozhodli prozkoumat širší okolí. Tři dny jsme putovali a zkoumali okolí, abychom nakonec určili nejlepší další možný směr stavby.
Po návratu jsme s hrůzou zjistili, že nám vyschly zdroje vody a je tedy potřeba je znovu obnovit. Objevili se však indiáni, kteří s námi sousedili a všemožně se nám v tom snažili zabránit. Nakonec jsme po úporném boji zvládli i tento úkol.
Také se nám rozbil náš telegraf a bylo potřeba ho co nejrychleji opravit. Naštěstí jsme zdatní telegrafisté a důležitou zprávu jsme včas rozluštili. Čekal nás také turnaj v tradiční Americké hře – Scrabble.
Jedním z největších překvapení všech bylo, že se k nám vypravili nejodvážnější z odvážných Evropanů a to i za cenu toho, že se k nám málem přes rozbouřené moře nedostali. Měli jsme z nich velkou radost a za odměnu jsme jim uspořádali krásný festival „Mezi stromy“.
Při naší stavbě se nám však nevyhnuly ani místní nemoci, které jsme nakonec také úspěšně zdolali.
Do našeho městečka zavítal i uznávaný odborník na typickou Americkou zábavu – golf. Naučil nás jeho základy a k našemu nemalému údivu dokonce za naším městem vybudoval nefalšované 18-ti jamkové hřiště.
Bohužel však stavba nepokračovala dle našich původních plánů a to i díky nedostatku peněz, které nám investoři přidělovali. Další velkou překážkou se ukázala být obrovská hora, která stála přesně v cestě naší železnici. Nepomohla ani návštěva prapodivných turistů, které jsme se snažili všemožně zabavit a vylákat na nich jejich úspory. Investoři začali vyhrožovat uzavřením stavby a naším posláním zpět za oceán. Jeden z našich sheriffů se dokonce odhodlal k tak zoufalému činu, jakým bylo přepadení naší obecní banky. Bohužel ani tyto peníze nestačily k tomu, abychom mohli stavbu dokončit. Ani okradení místního indiána nám nebylo dostatečnou pomocí. Ale poté, co jsme ho osvobodili z jeho zajetí, jsme se dozvěděli, že pokud očistíme svojí mysl, rozdělí se s námi o svůj indiánský poklad.
Mezitím nás navštívila pouť. Měli jsme tu nefalšovaný indiánský kolotoč, střelnici, věštírnu a mnoho dalších atrakcí. Alespoň jsme si mohli na chvíli odpočinout od neustálé dřiny.
Za dva dny se objevil indián v našem městě znovu. Čekala nás dlouhá cesta za indiánským pokladem. Po celodenním shánění jednotlivých dílků mapy, jsme nakonec zjistili, že nedaleký potok je zlatonosný. Rýžováním zlata jsme získali dostatek finančních prostředků na nákup dynamitu a vydali jsme se ještě za tmy odstřelit překážející horu. K našemu obrovskému překvapení za odstřelenou horou již stála připravená lokomotiva a dokončené koleje až na plánovaný západ. Neuvěřitelnou shodou okolností totiž konkurenční společnost stavěla železnici ze západu na východ. A aby těch překvapení a náhod nebylo málo, u lokomotivy jsme našli i velikou bednu s pokladem.
Po domluvě jsme se rozhodli vrátit zpět do Evropy i s naším pokladem. Ameriko, jsi opravdu zemí netušených možností a bylo nám ctí tě moci alespoň trošku poznat.
Tak ahoj zase za rok, ale zase někde jinde :-)
Milá dvojko, podle této povedené zprávy máte fakt dobrý tábor a dobře našlápnuto někam dál. Tak ať se daří, hodně spokojených dětí a dobrou partu. :-)
Děkujeme za pochvalu, která nás moc těší :-)