87. pionýrská skupina Javor

Naše kompanie družina Bestwood družina Drunkir nenápadní vedoucí lov kanečků hry na hřišti fandíme exhibičnímu zápasu vedoucích :o)
Bitevní velitelé družina Bullwelt družina Chuckoff výkvět Sherwoodu příprava k boji (katapulty) hry na hřišti podruhé hádanky pro každého a o každém

III. turnus - záchrana Robina z Loxley

8. – 28. 8. 2009

Souhrn CTH: Robin Hood

8. srpna jsme nastoupili do autobusu směr Předboř, abychom si opět užili krásné tři týdny na táboře. Jaké bylo naše překvapení, když se první den hned po příjezdu nic nedělo…tedy kromě seznamování a pozdního výletu mimo tábořiště do místního okolí. Vypadalo to na obyčejné přespání, ale opak byl pravdou – v noci za svitu ohniště jsme se dozvěděli, že patříme k jedné ze čtyř družin, které mají namířeno do Sherwoodu navštívit Malého Johna. Hned nazítří ráno jsme tedy vyrazili jemu v ústrety a setkali se s ním v osadě přímo v srdci prastarého lesa Sherwoodu.

Malý Jonh nám posléze povyprávěl o nemilé události, která se před nedávnou dobou stala:

center „Můj dobrý přítel Robin Hood z Loxley, kterého jistě znáte díky jeho dobrým skutkům, se při jedné cestě do vzdálenější osady dostal do pasti Sheriffa z Nottinghamu a byl zajat…Neříká se mi to snadno, ale i přes veškerá snažení se mi nepodařilo jej zachránit a proto jste tu teď vy. Vidím, že moji poslové dorazili do všech vašich hrabství a máte dost kuráže na to, aby jste se postavili Sheriffovi i jeho nohsledům! Přidáte se tedy ke mně a pomůžete mi s osvobozením Robina Hooda?“ 

V odpověď mu zaznělo krátké, leč respektem a odhodláním znějící slovo:

center„ANO!!!“

Tím začala naše předlouhá pouť a boj za záchranu a možná i poražení zlovolného Sheriffa z Nottinghamu…ale nepředbíhejme.

Ještě toho večera jsme přijali pozvání od starobylého poloboha jménem Hern. Vydali jsme se na cestu k jeho svatyni, ve které přijímal oběti a odpovídal na otázky místních vladyků, ba i krále. Zjevil se z čista jasna – jakoby z oparu lesní mlhy – přímo před námi v pololidské podobě, jen tvář jako by měl vytesanou z kůry stromu. Jasným a zvučným hlasem začal vyprávět příběh o uvěznění Robina z Loxley:

center„Vzbudil jsem se tak náhle a neočekávaně, až se samotná země zatřásla…zdál se mi divný a hrůzu nahánějící sen. Ten sen byl o Robinovi a o tom, jak k úhoně přišel. Hned po probuzení jsem se tedy vydal za ním, protože vím, jak pomáhá místním lidem a snaží se je ochránit od Sheriffa. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem na místě, o němž můj sen vyprávěl, našel mrtvoly Robinovy družiny. Pouze jediný jeho družiník ještě žil a jako umírajíc mi stačil vyzvědět, kde se Robin nyní nachází. Neprodleně jsem se tedy vydal na toto místo – tedy na Nottinghamský hrad. V podobě ducha jsem se dostal až před žalář samotného Robina, ale nějaká mocná a starobylá síla jej obklopovala. Nemohl jsem mu nijak pomoci…

Doufám, že vy naleznete způsob, jak jej vysvobodit a já si mezitím musím vyzjistit, co to bylo za tajemnou a zlou sílu, jež obklopovala žalář Robinům. Brzy nashledanou…“

Stál tak před námi úkol nelehký a zdlouhavý, ale my jsme měli kuráže na rozdávání a síly habaděj. Nejdříve jsme tedy museli získat na svoji stranu místní obyvatele, které mezitím sužoval Sheriff či jiná jeho chátra. Na pomoc jsme dostali od místních kněží mapu všech hrabství a během následujících dní při každé vítězné potyčce, úkolu ba i bitvě, jsme tato políčka na ní dostávali na naši stranu…pomocí, rozdáním zlaťáku, ošacením či nakrmením místních chudých obyvatel. Lidé se o nás každým dnem dozvídali ze stále vzdálenějších končin. Jednoho dne po zdolání loupežníků z blízkého hrabství přišla nečekaná návštěva přímo na náš nástup družin a předala nám prsten, který si po staletí předávají místní vladykové, aby v čase nejtěžším pomohl proti nastupujícímu zlu.

S prstenem jsme si nevěděli rady. Nastala tedy opět chvíle navštívit Herna, coby našeho moudrého rádce v oblasti mýtů a magie:

center„Ukažte mi ten předmět…jen jeden z vás mi jej přineste…jen ať jej vidím blíž, no tak. Ach ano! Magický prsten, ovládající obrovskou sílu! Děkuji vám, teď už vím, jak překonat tajemnou kletbu, která se vznáší nad Robinovým žalářem! Je však třeba vícero takových magických klíčů, abychom prolomili její hradbu! Nechť je všechny nejdete, štěstěna vás provázej…“

Den za dnem ubíhaly a my jsme najednou zjistili, že Sheriff odřízl cestu k dalším hrabstvím. Museli jsme se tedy vydat na vlastní pěst do vzdálenějších končin Anglie. Toto putování trvalo tři dny, po které družiny potkali mnoho a mnoho nespokojených obyvatel, sužovaných a chudých. Ti se rozhodli, že se k nám přidají a tak se naše řady opět rozšířily.

Sheriff začínal být opravdu naštvaný a tak se rozhodl k jednomu z posledních kroků a tím byl únos Malého Johna…nejspíš tak chtěl zastrašit všechny čtyři družiny, ale nepočítal s jejich hrdinským odhodláním a silou, která Malého Johna zachránila. Ten dokonce od svých zajatců zjistil, kde se nachází poslední magický klíč, totiž na krku samotného Sheriffa. Zbývalo už jen nashromáždit vojsko a vyrazit proti Nottinghamu!

Z kroniky slovutného kněze …(jméno se bohužel nezachovalo):

26. srpna léta páně 2009,

centerjiž od rána byl všude cítit pach očekávání a podivné těkavosti…věda, že i přes nejistotu spousty sedláků, kteří nikdy nedrželi v ruce zbraň, všichni nedočkavě čekali na chvíli, kdy budou moci splatit všechny ukrutnosti, které na nich a jejich rodinách spáchal proradný Sheriff z Nottinghamu. Začalo se přípravami na velkou bitvu, kterou asi nikdo z žijících nepamatoval. Na řadu přišlo šikování družin, správné zařazení do jednotek a v neposlední řadě ukázkové velení družinových velitelů (to jsou ti, kteří vyhráli v chrabrém klání nad ostatními). Odpoledne se zavelelo k pochodu na mohylové pole, kde měla bitva započít. Na místo jsme dorazili za soumraku a již v dáli bylo vidět černé siluety rytířů Sheriffových, jak tam trpělivě čekají, až nás budou moci pobít. Šeredně se ale zmýlili, když zjistili, kolik nás je. Bitva i tak trvala dlouho a na obou stranách přibylo mrtvých a zraněných. Nakonec však štěstěna, chrabrost a udatnost našich bojovníků zvítězila a my jsme stanuli přímo před samotným Nottinghamem. Neměl žádnou šanci a tak svázaný a bez svých přisluhovačů, vydal se s námi na hrad, kde již v kobce čekal Robin.

Byť jste tam s námi nebyli a neměli možnost vidět to co já a bájné čtyři družiny, musím zde napsat alespoň pár vět o tom, jaké zázračné události se udály na hradě Nottinghamském. Tak tedy…

centerKamenitou cestou jsme museli projít až k vrcholku hory zvané Choustník, abychom mohli uzřít bránu hradu. Cestu nám však skoro u vrcholku zahradila postava, kterou jsme již několik týdnů chodili prosit o rady a pomoc – Hern! Viděl, že jsme překonali silou armádu Sheriffa, chtěl nám pomoci s magickými klíči. Prvním se stala maska, jež na obličeji jednoho z nás odlákala strážce u hlavní brány…druhý klíč -beranidlo- bránu za sršení magických jisker otevřelo a my jsme rychle museli třetím klíčem umlčet kvílející meluzínu…k žaláři vedla jen jediná cesta po dřevěném můstku, vedoucím k hradní hlásce…cestu však bránil další strážce. Za našimi zády se s roubíkem v puse krutě usmíval Sheriff a dával nám jen pramalé naděje na strážcovo poražení…čtvrtý klíč -magická flétna- a bardka z našich řad však písní od srdce zahrála tklivou melodii, až i strážce usnul hlubokým spánkem a my jsme jej mohli v tichosti překročit. Pátý klíč byl vlastně klíčem prvním, neboť třikráte obtočení prstenem, mohli jsme projíti skrze stěnu a postavit se tak poslednímu úkolu naší předlouhé cesty: Sheriffově bestii, která se dala zabít jedině předposledním klíčem -jedem-. I přes rychlý útok bestie se nám ji podařilo otrávit a stanuli jsme před mřížemi, jež není možno ohnout či přepilovat…na čase bylo použít poslední klíč – visící na krku Sheriffově. Klíč zapadl do zámku a s rachotem se otočil. V jasu pochodní vyšel s kápí na hlavě Robin z Loxley! Všichni provolávali mu slávu a on vysíleným, leč odhodlaným hlasem řekl:

center„Mnohokrát vám děkuji! Zachránili jste mi život a opět jste sjednotili Anglii proti jejímu uzurpátorovi. Za odměnu vás zítra čeká veliká hostina a dary, které jsme získali zajmutím Sheriffa. Co teď ale s ním? Navrhuji, zavřeme ho do tohoto žaláře, ať pyká za svoje hříchy!“

Druhého dne jsme si užívali rytířských klání, oslavné hostiny a došlo i na slibované dary. Toliko dní jsme se namáhavě dostávali k cíli, tedy záchraně Robina, až naše unavená těla a duše málem zapomněla, odkud přicházíme. Museli jsme se tedy vrátit zpět do rodných hrabství, za svými rodinami a dát sbohem Sherwoodu, který nám po tři týdny poskytoval ochranu a útočiště…snad se zde zase za rok setkáme.

Malý John

Diskuse

nikola kuzelkova | 9. 2. 2010, 10.40

jako vic fotecek nemate?

nikola kuzelkova | 2. 1. 2010, 14.21

byli to nej prazdniny jaky sem prozila jako kazdej rok plno zazitku a skusenosti sem si odvezla dekuju vsem a hlavne hlavasovi ondrovi koubkovi dekuju