87. pionýrská skupina Javor

Féničané

30. 7. – 13. 8. 2005

O letošních prázdninách jsme se my, hrdinní a stateční Féničané, vydali na jednu z našich nejdelších plaveb. Z našich rodných měst jsme se vydali až do Indie, odkud jsme chtěli dovést nejcennější poklady této země. Cestou jsme však zažili celou řadu neočekávatelných dobrodružství.

Nejprve jsme mezi sebou museli vybrat toho nejstatečnějšího a nejchrabřejšího, aby velel našim výpravám. A povedlo se! Obzvláště díky pomoci přemocné ranhojičky a díky dobrým radám bohyně Pavelly.

Nikdo však nečekal, že ještě před vyplutím na nás naši úhlavní nepřátelé – zákeřní Řekové, poštvou ohnivé skřety s chlupatými obry. Díky nim jsme museli urychleně opustit naše přístavy a najít azyl v království Kentaurů.

Ani naše božstvo nám zprvu nebylo nakloněno! Nejspíš jsme obětovali málo kusů dobytka, neboť jinak si lze jen těžko vysvětlit mrazivé počasí, které nás provázelo i v jinak poměrně horké Indii.

Jakého zděšení jsme se v ní dočkali! Ještě před naším příjezdem napadl tuto zem Arab. Zubožení obyvatelé s děsem vzpomínali na drancování a mumlali cosi těžko přeložitelného: „ka-nánd-ská jí-zdí po-li-jé.“

Co jsme mohli dělat, vydali jsme se po stopách Arabů, které jsme brzy vypátrali na Arabském poloostrově. Vybojovali jsme od nich drahocenný indický poklad a těšili se na brzký návrat domů.

Jenže: ty disciplinovaní hrobkonosi Egypťané nám zabránili v cestě po Rudém moři. Stále nám měli za zlé, že jsme se kdysi vymanili z faraónovy moci. Pokračovali jsme proto kolem Afriky, byla to dlouhá zajížďka.

Když jsme se nakonec dostali do jednoho z hlavních obchodních měst Féničanů – Kartága, nestačili jsme se opět divit. Město bylo přepadeno zákeřnými Řeky. Ale my, hnáni touhou po pomstě za ony ohnivé skřety a chlupaté obry, jsme je rychle porazili a Kartágo osvobodili.

Prodejem indického pokladu (vzácného koření) jsme získali tolik dobrého jídla a pití, že pan autobusák měl co dělat, aby nás všechny naložil a v pořádku dovezl do Prahy.

Příští prázdniny se opět chystáme na výpravu za dobrodružstvím. Tentokrát po řece Lužnici – přidáte se k nám?

Diskuse