II. turnus
21. 7. – 11. 8. 2012
První den (21. 7.)
Příjezd na tábor proběhl bez problémů. Všichni se zabydleli,
místa máme dost :-)
Večer se při zpívání písniček oznal hlas ducha Herna, který nás
požádal, abychom pomohli oživit bojovníka Statečné Srdce, aby mohl pomoci
svému lidu proti Černým rytířům.
Druhý a třetí den (23. 7.)
Druhý den byla neděle…Většinu dne jsme věnovali objevování bližšího i vzdálenějšího okolí tábora.
Podle toho, co jsme viděli, jsme vytvořili mapy.
Pondělní ráno nebylo moc příjemné. Při snídani přiběhli dva černí rytíři a pěkně nás vystrašili. Navíc jsme zjistili, že nám unesli hlavního vedoucího.
Po obědě se ale vedoucí vrátil a navíc se mu podařilo rytířům sebrat mapu, takže se k nám tak snadno nedostanou.
Ukázalo se, že mapa je kouzelná – objevila se na ní značka v místě, kde sídlí čarodějnice Mortiana, která nám poradila, abychom večer sledovali bludičku v cípu lesa. Ta se skutečně objevila a dala nám návod, jak najít náš první meč.
Čtvrtý den (24. 7.)
Dnešní dopoledne jsme věnovali úklidu tábora i svých příbytků. Také jsme doplnili zásoby dřeva a vody. Po obědě jsme se osvěžili koupelí v potoce. Odpoledne jsme díky modré družině zjistili, že další meč na nás bude čekat na den sv. Jakuba (kupodivu už zítra!) v blízkosti hradu Choustníka.
Pátý den (25. 7.)
Sv. Jakub nám nepřichystal zrovna krásné počasí, ale přesto jsme bez
potíží došli ke hradu Choustníku a v jeho blízkosti našli (tedy
Oříšek našel) druhý meč. Nález jsme oslavili v choustnické cukrárně a
vrátili se do tábora.
Deštivé odpoledne jsme trávili v jídelně, ale na jeho konci jsme v lese
hledali Dvanáct Hernových Mouder, která jsme si museli zapamatovat (po
jednom) a odříkat.
Při večerním nástupu (násedu v jídelně) se opět ozval Hern a poradil
nám, abychom se naučili ovládat oheň – poslední meč má v moci
pán ohně.
Šestý den (26. 7.)
Dopoledne jsme podle Hernovy rady trénovali rozdělávání ohně, což
s ukázalo trochu problematické vzhledem ke včerejšímu vytrvalému dešti.
Nicméně nakonec se dobrá věc podařila a voda uvařila.
Pak jsme se trochu věnovali dřevu pro kuchyň. Po obědě a poledním klidu
jsme se vykoupali a zahráli si pár her.
Sedmý den (27. 7.)
Při příchodu na snídani jsme se dozvěděli, že u křížků v okolí
tábora jsou ukryty části mapy, která nás dovede do panství Pána ohně a
ke třetímu meči. Které křížky to jsou jsme rozluštili ve třech
rébusech. Jistým problémem se ukázalo, že mapy budou na svých místech jen
2 hodiny, takže jsme se museli rozdělit – nejmenší šli do Předboře,
prostřední na Choustník a nejstarší do Tříklasovic.
Mapu jsme úspěšně složili a odpoledne vyrazili. Na určeném místě nás
čekala zpráva, abychm rozdělali připravený oheň. To jsme udělali a náhle
na zem spadl meč. Rovněž jsme objevili zaříkadlo na oživení Wiliama.
Večer jsme se sešli u slavnostního ohně, okolo kterého jsme umístili
získané meče. Po několikaterém vyslovení zaklínadla se objevila neznámá
postava, obešla oheň a předala nám svitek a pytel. Na svitku bylo napsáno
poděkování, v pytli dárky.
Poseděli jsme, zazpívali písničky a šli spát.
Osmý den (28. 7.)
Sobota byla dnem uklízecím, příjezdovým a odjezdovým. Přijeli tři
noví táborníci, jedna tábornice odjela.
Dopoledne jsme se věnovali úklidu, odpoledne koupání. Navečer přišel
déšť, takže jsme se přesunuli do jídelny a nacvičili představení,
která jsme předvedli ostatním.
Devátý den (29. 7.)
Ráno jsme zjistili,
že (jak je u Černé perly zvykem) jsme se přesunuli o pár set let a pár
tisíc kilometrů.
Stali jsme se obyvateli jednoho amerického městečka v roce 1897. Donesla se
k nám zpráva, že na dalekém severu bylo nalezeno zlato. Rozhodli jsme se
vydat se tam, abychom zbohatli. K výpravě je však třeba mít výbavu, jinak
nás úřady nepustí přes hranici.
První příležitostí byl inzerát lodní společnosti, která hledá
lodníky, kteří umí vázat uzly. Všichni jsme získali nejméně
1. platovou třídu, ti zdatnější dokonce 2. třídu.
Rovněž jsme se začali připravovat na zkoušky telegrafistů.
Desátý den (30. 7.)
Dnes jme dostali nabídku stát se členy National Guard. Bylo k tomu
potřeba zdánlivě málo – z pěti ran vzduchovkou na terč nastřílet
alespoň 25 bodů z 50 možných. To se však nepodařilo žádnému
z budoucích zlatokopů – nejlepší výkon byl 15. A tak náborový
důstojník odešel s prázdnou (a my také).
Odpoledne jsme již zaznamenali o něco lepší výsledky, i když
plnohodnotným telegrafistou se stal pouze Dominik. Ostatní budou muset přidat
i v Morseově abecedě.
Jedenáctý den (31. 7.)
Dopoledne jsme prováděli různé údržbové práce podle svých
schpností. Všicni však svým týmům vydělali další peníze
Odpoledne probíhal nácvik countrytanců. Večer se otevřel saloon, kde jsme
mohli dříve vydělané peníze utratit za různé dobroty nebo prohrát
v ruletě. Také jsme si krásně zatancovali.
Dvanáctý den (1. 8.)
Dopoledne proběhlo ve znamení náboru do funkcí plavčíků, lodníků a
bocmanů. Nábor probíhal u hráze rybníka a spojili jsme ho s pořádným
vykoupáním.
I přes včerejší útratu v saloonu a několik pokut se všem partám
podařilo dokoupit chybějící výbavu a díky kouzlu Čerbné perly jsme se
ocitli v Dawson City.
Odpoledne se připotácel jeden zlatokop a než vydechl naposledy, stačil nám
sdělit, že zná cestu k velkému pokladu. Vydali jsme se po jeho stopách a
nalezli závěť Jima Adrewse, která nám tento poklad odkazovala. Musíme
však objevit Jimův claim, který se skrývá kdesi v lesích. Vyrazíme
zítra ráno.
Třináctý den (2. 8.)
Na cestu jsme se vydali hned po snídani. Brzy jsme dorazili na
tábořiště, postavili si stany, dali si oběd a vyrazili za Jimovým claimem.
Ten jsme objevili v divočině, odkud jsme se přes picí návštěvu
u domorodců dostali zpět na tábořiště.
Večeři nám přivezla donášková služba, a tak jsme se spokojeně uložili
k spánku.
Čtrnáctý den (3. 8.)
Sladký spánek byl přerušen bouřkou a následným deštěm. Už v sedm
hodin ráno jsme byli všichni vzhůru. Rychle jsme se sbalili, posnídali čaj
a chleba s paštikou a odešli do blízké vesnice, kde byl druhý chod
snídaně. Při cestě zpátky na tábořišě přestalo sice pršet, ale
přesto jsme se rozhodli, že ustoupíme před rozmary počasí na základnu.
Tam jsme poobědvali, usušili sebe i své věci a odpočali si. Ukázalo se,
že nedlouho před námi přijel federální marshall, který vyřizuje
registraci claimů i dědictví. Přihlásili jsme své nároky a po jistých
peripetiích obdrželi Jimův poklad, který jsme si spravedlivě
rozdělili.
Patnáctý den (4. 8.)
Sobota proběhla především ve znamení odjezdů. Odjeli čtyři
námořníci, jedna námořnice přijela.
Odpoledne sice přišla
bouřka, ale večer se v jídelně zjevil Jack Sparrow se svým bocmanem.
Z jejich poněkud zmateného vyprávění vyplynulo, že mají truhlu
s pokladem, ale nejsou schopni k ní najít klíče. To nás čeká
v následujících dnech.
Šestnáctý den (5. 8.)
Přes noc nás Černá perla přenesla o pár set kilometrů dál, a tak ranní probouzení proběhlo v tichomořském stylu:Dopoledne jsme se vydali doplnit zásoby – lovili jsme zvěř v okolních lesích.
Silná bouře (6. 8.)
kterou jsme prošli v noci na pondělí, nenapáchala žádné škody. Většina námořníků se ani neprobudila.
Sedmnáctý den (6. 8.)
Dnes dopoledne jsme uvařili kouzelný lektvar, ke kterému jsme použili jen
lesní plody a listy a sami si rozdělali oheň. Dominik zapálil oheň jen
jednou sirkou a díky tomu jsme získali maximální počet ostrovů.
Po obědě jsme se odebrali na hrázku a pomohli šamanovi se zlomenou nohou a
dali mu napít kouzelného lektvaru. Šaman se rozhodl navštívit zítra naši
loď a možná nám dá první klíč.
Katka Smetáková
Osmnáctý den (7. 8.)
Dopoledne jsme se vypravili na nedaleký ostrov jménem Soběslav.
Navštívili jsme místní muzeum, kde nám paní v pokldně pověděla, že
při rekonstrukci našli svazek klíčů, které se nehodí k žádným
zámkům a že by se nám možná hodily. Tak jsme si je vzali.
Odpoledne nás navštívil šaman. Už byl uzdravený – náš lektvar
zafungoval. Odměnil nás dalším klíčem.
Devatenáctý den (8. 8.)
Dnes večer nám Jack telefonicky sdělil, že svazek klíčů z muzea bude
k ničemu – sám ho už před lety zkoušel. Zato na blízkém ostrově, kde
se těží písek, je dnes v noci pod lucernou něco, co by nás mohlo
zajímat. Cestu však hlídají stráže.
Podařilo se nám projít lesem okolo stráží, najít pochodeň a pod ní
krabičku s klíčem. Pak jsme se úspěšně vrátili na loď.
Dvacátý den (9. 8.)
Při hrách v lese k nám najednou přiběhli dva lidojedi a odnesli naši
princeznu. Vydali jsme se za šamanem, který nám ukázal cestu ke zbraním,
které na lidojedy platí.
Všechny lidojedy jsme postupně pobili a princezna nám za své osvobození
věnovala poslední klíč.
Večer jsme se sešli u táborového ohně, kde jsme odemkli všechny tři
zámky na truhle a dostali se k pokladu.
Pak jsme si zazpívali a šli spát.