Podzimní výjezd
27. 10. – 1. 11. 2009
V den odjezdu na letošní ročník Podzimáku dorazilo na Hlavní nádraží 9 dětí ochotných zúčastnit se prozatím neznámé mise. Okolí Předboře bylo již údajně nějakou dobu opředeno různými tajemstvími a bylo třeba jim konečně přijít na kloub.
Naše šestidenní putování nicméně začalo jako obvykle. Vlak do Tábora sice nabral nějaké to zpoždění, přestup na autobus však naštěstí proběhl beze spěchu.
Během nevinných her prvního večera jsme však již poznali, s kým máme tu čest. Naši přítomnost na krásné louce u rybníku Chobotu těžce nesl zástup místních duchů. Těm se podařilo při hře na detektiva unést jednu naši chrabrou společnici a z výhružným vzkazem ji zanechat přivázanou ve spodní části louky. Díky odvaze všech zúčastněných však byla brzy vysvobozena. Výhružnou zprávu od duchů jsme se rozhodli neuposlechnout a byli jsme odhodláni si duchy usmířit. Jak se později ukázalo, nebyl to jednoduchý úkol.
Hned druhý den nás překvapil neobvyklý znak na jednom ze stromů. Podle dvou názorů, co že by to mohlo být za znamení, byly utvořeny dva vědecké týmy, které se dále při různých příležitostech utkávaly. Netrvalo dlouho a bylo potřeba vypořádat se s duchem latrín, jež nás nehodlal dále vpouštět na naše oblíbená místa potřeb. Metal po nás kde co a žádal náš odchod.
Vypravili jsme se proto do obce Předboře pro prastarou kroniku, abychom zjistili, se kterými duchy je třeba se usmířit. Vyšlo najevo, že jich je celkem pět a že s nimi lze komunikovat pouze, obětuje-li se někdo z účastníků a poskytne duchovi tělo. Zpět mezi živé byl pak přiveden vždy pomocí živé vody, kterou jsme získali při jedné z prvních výprav.
Díky postupnému učení se různých dovedností, jako pečení, stavění horkovzdušného balónku, orientaci v nočním lese či luštění šifer, se nám podařilo usmířit všechny duchy: ducha latrín, potoka, ohniště, lesa i umývárky. Naši přítomnost jsme si tedy vskutku těžce vydobyli. Na památku nám byla věnována sada skutečných podob Předbořských duchů, kteří nás celou tu dobu provázeli.
Po nedělním úklidu následoval pěší přesun do Předboře na autobus. Zanedlouho jsme byli v Táboře a seděli ve vlaku směrem do Prahy.
Všem dětským účastníkům děkují: Sára Friedlaenderová, Markéta Patáková, Veronika Patáková, Petr Kučera, Martin Čada.