Mikulášský výlet 2009
5. 12. 2009
Nádherné, slunečné, ale bohužel velmi chladné a větrné počasí dne 5. prosince 2009 přálo všem odvážným a dobře vybaveným a připraveným členům naší výpravy.
Na sraz v 8.45 před KFC na Vítězném náměstí dorazilo celkem 7 odvážných účastníků. O zdar výpravy za Mikulášem, který se letos objevil v okolí hradu Okoř, se staralo hned několik statných průvodců a jedna lepá průvodkyně (Tatíček, Čipr, Zrzek a Vokálka).
Po zakoupení nutných jízdenek na starodávný autobus se celá naše výprava usadila v pevných sedačkách a autobus vyrazil za naším dobrodružstvím. Cesta probíhala celkem v poklidu a mnozí členové výpravy žasli, jakými místy autobus projíždí.
Prvním cílem naší výpravy byla malá a téměř opuštěná zastávka autobusu na lince 316 jménem Horoměřice. Zde nás čekal první a důležitý úkol, seznámit se s dopisem od Mikuláše a naší trasou. Mikuláš nám sdělil, že byl zaklet a my musíme po cestě za ním plnit úkoly – získávat indicie a z nich pak složit zaklínadlo, které ho osvobodí, a my získáme odměnu.
Druhým neméně těžkým úkolem bylo najít zelenou turistickou značku, která nás měla nasměrovat k cíli naší výpravy.
Ze zastávky opuštěné uprostřed vesnice nepřátelských domorodců naše výprava vyrazila připravená zvítězit nejen nad drsnou přírodou, ale i nad nepřízní počasí. Naše výprava začala hledat, jakápak je to na Okoř cesta. Cesta nejprve vedla po domorodých stezkách v jejich vesnici, kde nám začali na hlavami kroužit oceloví ptáci.
Po chvíli nás mapa přivedla k první zastávce naší cesty – starému dubu téměř ukrytému na kraji jehličnatého lesa. Zde vyvstal první těžký úkol naší cesty – posilnit se na další část cesty, získat indicie a potěšit svou mysl různým hravým dováděním.
Cesta hustým lesem proběhla celkem bez nehod a problémů. Na konci lesa jsme v údolí malebného potoka opustili bezpečné území lesa a vydali jsme se domorodou vesnicí zvanou Tuchoměřice vzhůru stezkou směrem k dosud neobydleným končinám, kde se z mlžného oparu v údolí potoka skvěl hrad Okoř, v jehož okolí se skrýval zakletý Mikuláš.
Mnozí z účastníků výpravy si v tu chvíli sebou nesli již notný náklad navíc v podobě zážitků a indicíí. Není divu, že někteří se museli posilňovat i cestou a volali po další a delší občerstvovací zastávce.
Cestou domorodou vesnicí jsme se potkali s mírumilovnými domorodci na koních a kolech. Brzy jsme stanuli nahoře na kopci, kde na nás čekala odměna v podobě krásného rozhledu do okolní krajiny. A také první setkání s cílem naší cesty – Ti nejvíce bystroocí spatřili hrad Okoř. Po náročném výstupu byla nařízena občerstvovací zastávka, při níž jsme opět získávali další indicie a plnili různé úkoly. Vpřed nás popoháněla zvědavost a chuť pomoci odčarovat Mikuláše a v dalším i neurčitý slib odměny od Mikuláše za jeho odčarování.
Po rychlém průchodu dalších dvou domorodých vesnic a překonání několika vodních toků jsme stáli pod hradbami hradu Okoř. Zde na nás čekal úkol nejdůležitější – z indicií získaných cestou sestavit zaklínadlo, které osvobodí Mikuláše a jeho pomocníky Anděla a Čerta. Po menších potížích se nám to podařilo a takto vybaveni jsme vyrazili hledat, kde jsou zakleté postavy.
Poslední zpráva získaná od domorodců pravila, že nějaké divné postavy se skrývají na vysokém s strmém kopci nedaleko Okoře.
Výprava vyrazila za podivným zjevením, které pobíhalo na kopci. Netrvalo dlouho a stanuli jsme mu tváří v tvář. Ano – byl to on. Anděl a běhal a skučel, že je zlej. Nedaleko od něj se o skálu opíral čert a tvářil se andělsky. Pochopili jsme, co se stalo.
Na účastníky výpravy čekal nejtěžší úkol – museli jsme oba dva, Anděla a Čerta osvobodit ze zakletí a vrátit jim správná těla. Pomocí našeho zaklínadla se nám to na potřetí povedlo. Když jsme prošli touto nelehkou zkouškou (a pro některé to bylo opravdu hodně náročné), mohli jsme začít hledat za pomoci Anděla a Čerta Mikuláše. Netrvalo to dlouho a Mikuláše jsme našli, ale stejně zakletého. I toho jsme vysvobodili naším skvělým zaklínadlem. Za tento čin si každý z nás z lesa odnášel svůj velký mikulášský balík plný dobrot a vitamínů.
Odčarovávání nás tak zmohlo, že se celá naše výprava rozhodla po rozloučení s Mikulášem vyhledat nějaký záchytný občerstvovací bod v domorodé vesnici. Námi byla zvolena hradní krčma. V pěkné, vytopené a útulné krčmě s ochotnými krčmáři jsme tak mohli složit a svlažit svá unavená těla.
Po načerpání nových sil celá naše výprava vyrazila směrem k nejbližší zastávce starobylého autobusu. Cesta do Prahy probíhala v pohodě.
Před KFC v Praze – Dejvicích čekalo naší úspěšnou výpravu loučení. Ale jistě ne na dlouho. Možná se brzy setkáme na nějaké obdobné výpravě anebo na táboře o prázdninách příštího roku. Tímto Vás srdečně zveme.