Velikonoční výjezd
13. – 17. 4. 2006
Velikonoční výlet aneb Jak bylo v Předboři
13. – 17. dubna 2006
Na letošní velikonoční prázdniny mělo 17 dětí – našich táborníků – připraven netradiční program: pětidenní „tematický“ výlet do Předboře. Sraz byl ve čtvrtek odpoledne v Praze, vlakem a autobusem se děti s doprovodem vedoucích dopravili až do Předboře a kolem sedmé hodiny večer dorazili do tábora. Aby bylo na noc dostatek dříví na topení, vyrazili všichni ještě za světla do lesa. Po večeři z vlastních zásob se pak hrálo na filmy nebo Městečko Palermo. Protože se většina dětí znala z letních táborů a dlouho se neviděli, měli si dlouho do noci co vyprávět…samozřejmě k velké radosti vedoucích.
Pátek byl deštivý a studený. Když už jsme se dopoledne vypravili, že půjdeme ven, spustil se takový liják, že nakonec zůstalo u her v chalupě. Jednou z těch nejzajímavějších byla hra „na jména“, která cvičila paměť a současně znalost jmen ostatních dětí a kamarádů a která byla založená na postupném opakování jména s nějakým netradičním přívlastkem, začínajícím na stejné písmeno (například Honza hloupý, Zuzana zatichlá, Patricie pracující…).
Po obědě (kolínka s vepřovým masem) sice stále pršelo, ale nebylo to tak hrozné, takže všichni vyrazili hledat do okolních vesnic podle přesných instrukcí obálky se speciálními úkoly s velikonoční tématikou (velikonoční zvyky). Faktem je, že to bylo pro mnoho dětí náročné, protože na pětidenní výlet, kdy se dalo očekávat špatné počasí, jich mnoho mělo špatné obutí či jediné boty, nedostatečné oblečení, neměli pláštěnky… A navíc jakoby to počasí někteří i sami podceňovali – našli se jedinci, kteří by klidně vyrazili jen tak v tričku s dlouhým rukávem a vestě…
Po večerních špagetách se sýrem a kečupem se hrálo na kytaru a zpívalo. V noci byla dost velká zima…
Ale jakoby mávnutím kouzelného proutku přišla krásná teplá a sluníčková sobota. Vše, co bylo rozbahněné před očima vysychalo, všechno bylo najednou veselejší – i chystání dřeva na otop, i mytí nádobí. Dopoledne děti po skupinkách v lese ve vymezeném prostoru hledali a sbírali do „důkazy života“ – opět spojení s tematikou jara a Velikonoc.
Po výborném vuřtguláši Koláč s Ivankou na odpoledne připravili pěknou hru s názvem Hledači skalních maleb. Každý tentokrát soutěžil sám za sebe. Úkolem bylo najít a překreslit 30 obrázků. Nikdo nenašel všech 30 „maleb“, byť to chvíli vypadalo, že ano. Našli se totiž takoví koumáci, kteří objevili v obrázcích jistou logiku opakování či napodobování znaků a vymysleli si jeden znak (obrázek), aniž by ho našli a který tam opravdu nebyl… A tito koumáci pak měli za odměnu na starost nádobí. A co bylo ještě ve hře zajímavé: jeden z obrázků – obrázek telefonu až na jediného nakreslili všichni obráceně.
Po této hře se šlo na proutky. Letos nebylo vůbec jednoduché proutky na pomlázku najít, protože po tuhé a mokré zimě stála většina stromů ve vodě a všude bylo spousta bláta. Leč podařilo se.
Po večeři, kdy měl poněkud nečekaně velký úspěch špenát, následoval opět program s velikonoční tematikou a to „Svíčková“ (tedy ne omáčka, ale hra se svíčkami) a hra „Kufr“ na motivy televizní soutěže. V ní zazněla mimo jiné povedené kousky například tato perlička: ten, kdo má vši, má ve vlasech jehnědy. :-)
Celá sváteční neděle proběhla ve znamení vajíček. Vyfukovalo se, vařilo se, barvilo se, zdobilo se, malovalo se, batikovalo se…
Po obědě (maso v mrkvi) si pak děti vyráběly hnízdečka pro vajíčka a pak v nich po lese nacházeli sladké poklady (čokoládová vajíčka s překvapením).
Před večeří se hrála stará indiánská pohybová hra Papoahakapiu.
Večeře byla také ve znamení vajíček anebo vajíčka na nejrůznější způsoby – chleba s vaječnou pomazánkou, chleba ve vajíčku, míchaná vajíčka, vajíčka natvrdo…
Večerní program byl velmi zajímavý a poněkud náročnější. Nejprve proběhla malá soutěž v hledání písniček na určitá slova (opět velikonoční tématika – například zajíček, vrba, kuře…). A poté – noční hra (jiná pro menší a jiná pro větší děti, s baterkou i bez baterky), kterou všichni ve zdraví a pohodě zvládli (byť někteří s pár vozembouchy) a zasloužili si sladkou odměnu (balení žvýkaček).
Velikonoční pondělí dle tradic zahájil mrskut a koledování. Poslední zajímavou tradiční jarní hrou byly kuličky a pak už následovalo uklízení, balení a návrat do civilizace…
Co říci na závěr? I když to tak možná zezačátku nevypadalo, sešla se tu skupina dětí, která se dokázala vyhecovat a zvládla toho navzdory špatnému počasí a náročnému programu opravdu hodně. Nezbývá než těšit se na léto a na tábor se vším všudy.