Vítr mezi kaktusy
29. 6. – 20. 7. 2019
Náhle jsme se ocitli na divokém západě, všude samý kaktus, takové ty křovinaté koule, prérie a kovbojští fešáci na vraných koních. Ten den, co jsme se tu zjevili, byl už od příjezdu zvláštní a toto tušení se nám večer potvrdilo. Navštívil nás šaman při zvuku temných bubnů a začal nám vyprávět příběh. Dávno pradávno se na divokém západě rozkládaly čtyři kmeny indiánů. V jejich čele stáli náčelníci živlů – oheň, voda, vítr a země. Jednou za čas se tito čtyři náčelníci scházeli při měsíčním svitu, zpívali, tancovali a rozjímali nad krásou života mezi kaktusy. Vše bylo tak, jak má být, až do té chvíle, dokud se na setkání živlů nepřipletl Hezrán, kovboj temný jak nejčernější noc, zlý jak peklo samo a všemi mastmi mazaný. Tyto vlastnosti z něj dělají nejhoršího banditu, kterého divoký západ kdy poznal. O jeho dychtivosti si špitalo všechno živé i neživé, co na divokém západě kdy bylo. Před našimi zraky se Hezrán dopustil jednoho ze svých pověstných zločinů. Hezrán okradl samotné živly přírody, sebral jim jejich elixíry života a tím je oslabil. Temný bandita se ztratil mezi kaktusy a nikdo neví, kam zmizel. Naštěstí jsme byli svědky tohoto hrozného zločinu a je tedy na nás dopadnout Hezrána a zachránit tak leta nedotknuté živly. Hezrán ale není bandita obyčejného rázu, na Hezrána se musí chytře. Proto jsme vytvořili všemi směry promyšlený plán, jak se k Hezránovi dostat co nejblíže, aniž bychom přišli o všechny naše věci nebo dokonce i o dech. Naším plánem bylo přechytračit Hezrána. Bandita je sice stvoření velmi šikovné a zručné, ale rozumu moc nepobral, v tom byla naše jediná výhoda. Jelikož je Hezrán bandita, který nesnáší indiány, přestrojili jsme se na kovboje, se kterými by Hezrán mohl chtít spolupracovat. Díky našim činům na divokém západě si nás Hezrán všiml a rozhodl se s námi uzavřít přátelství. To ale netušil, že jsme ve skutečnosti indiáni, kteří se ho pokusí přelstít. A tak se taky stalo. Zjistili jsme, kde Hezrán bydlí a společně se šerifem jsme se vydali ho zatknout. Během našeho přátelství na oko jsme zjistili, že je Hezrán alergický na jehličí a mech, a tak jsme mu trochu přihodili do jeho oblíbeného pokrmu, šiškové polívky. V tu ránu byl Hezrán dopaden a šerifem odveden do vězení. Během výslechu jsme se dozvěděli, kam schoval elixíry živlů, a vydali jsme se je hledat. Nakonec vše dobře dopadlo a díky našemu chytrému plánu jsme vrátili živlům jejich lahvičky života. Můžeme tedy nesměle říci, že indiánské kmeny žijí na divokém západě dodnes právě díky nám.