87. pionýrská skupina Javor

1_7.jpeg 3_8.jpeg 5_7.jpeg 7_6.jpeg 9_4.jpeg 11_3.jpeg 13_3.jpeg 15_2.jpeg 17.jpeg
2_8.jpeg 4_8.jpeg 6_5.jpeg 8_4.jpeg 10_3.jpeg 12_3.jpeg 14_3.jpeg 16.jpeg 18.jpeg

Piráti z Karibiku

1. – 22. 7. 2017

Co dělat, když se ocitnete v zátoce Malanakalungi a zazní píseň všech písní, a to pirátská hymna?

Yo ho, ruku v ruce, nechme vlajku vlát
chudí braši, my se smrti nemusíme bát… 

Vítr se opřel do plachet a to znamenalo, že naše cesta za dobrodružstvím může začít. Na plavbu po Karibském moři jsme se vydali 1. 7. roku 2000 a nějakých zhrzených 17 let k tomu. A proč vlastně v tento den? Pár z našich pirátů již před několika měsíci brázdilo tyto vody a zachránilo posádku lodi Yohoho před hrůzným osudem na palubě Bludného Holanďana. Právě tehdá se domluvili na místě a času, kdy začne plavba za pirátským pokladem…

Sotva piráti dorazili do zátoky, už o ně byl zájem ze stran nejvýznamnějších kapitánů té doby. Ovšem né každého bychom si nechali nalodit, a tak každý, kdo se s námi chtěl plavit, musel projít složitými pirátskými zkouškami, které testovaly jeho odvahu, mysl a sílu.

Všichni piráti prošli, a tak se nalodili na jednotlivé lodě a vytvořili posádky Val de Cangrejos, Los Caballitos de Hispaniola a Salchichas. Ještě téhož dne pověděl bocman lodi Yohoho tajuplný příběh o životní cestě její posádky, o výhře a ztrátě pokladu, o Krakenovi a Davy Jonesovi, o Jacku Sparrowovi…

Piráti neváhali ani chvilku a rozhodli se plout klidně celým oceánem za nalezením pokladu. Stačilo jenom členy lodi Yohoho ukecat, že poklad nepotřebují, že se spokojí s pirátským rumem. Samozřejmě že když šlo o piráty, tak v tomto ohledu nebyl žádný problém.

Během následujících pár týdnů piráti statečně obstáli ve všech zkouškách, které jim moře připravilo. Proplouvali všelijakými zátokami, například zátokou deníků, kde museli moře vyčistit od prastarých pirátských deníků, aby se vůbec dalo proplout. Dále museli plout do Kláštera němých, kde museli mlčením přemluvit duchy pirátů, aby jim vydali tolary, které později použili na ostrově Isla de Chobot na osvobození Kalypso. Také se museli vydat na několikadenní výpravu pro srdce Davyho Jonese, o kterém jim pak více řekl pramen mládí a pár dní poté ještě pochytat nějaké ty mořské potvůrky, které se jim schovávaly nejen na stromech, ale třeba i v kuchyni.

V neposlední řadě se ti největší z nás jednou probudili s oznámením… vstávej, začíná hra, běží ti čas. Chvíli na to už se zápasilo o kousky aztéckého zlata s prokletými piráty, kde se je našim pirátům nakonec pomohlo přemoci a okrást je o vše, co nakradli a schovali. A jedním asi z nejtěžších úkolů bylo za deště odpovídat na otázku „Kdo se nebojí prasátek?“ Ale neměla jsem žádné obavy, že by naše posádky něco zastavilo. Naopak, každá překážka se zdála více jako výzvou.

Zbývalo posledních pár dní a naši piráti našli pomocí zapeklité mapy Sao Fenga místo pokladu, kde už stačilo jenom osvobodit duše starých pirátů, správně se rozmístit do šachovnice a důrazně říct prastarou formuli… a poklad byl náš!

Za všechny piráty, kteří si teď užívají v Tortuze, hodila těchto pár drchanců na papír kapitánka lodi Salchichas Domín.

Diskuse

Přidat příspěvek