Říše pohádek

1. – 18. 7. 2015

Říše pohádek 1.- 18. července 2015 První, co nás po ubytování na táboře čekalo, bylo shlédnutí večerníčka. Dozvěděli jsme se o příběhu malé Klárky, neposedného děvčátka, které při hře propadla zrcadlem do pohádkové říše a její rodiče ji i po třiceti letech stále hledají. Proto jsme hned po ránu, když jsme ještě v puse cítili chuť zubní pasty, prošli zrcadlem a objevili se v říši pohádek. Abychom v cizokrajné zemi plné šmoulů a jednorožců mohli přežít, čekaliynás odborné přednášky, abychom se naučili něco o zdravovědě, hvězdách, přírodě a rozdělání ohně.
Hned první odborku, zaměřenou na šifry, jsme využili odpoledne. Našli jsme Karkulčin košíček se vzkazem. Karkulka onemocněla a my museli za babičkou místo ní. Odnesli jsme babičce dárky a pak nás čekal nelehký úkol porazit vlky. Vše se ale podařilo a všechny týmy se vrátily do tábora.
Možná by také bylo na čase udatné oddíly představit. První oddíl rudé barvy pod vedením pořádkem posedlé Nikyty a svůdníka Martyho nesl název HELLO NIKY. Další tým azurově modré barvy, který vedli mravence milující Terka a respekt budící ale milý Dejv, se pyšnil jménem BABADERYNOLIM­POCAMPR. A do třetice všech královská družina v barvě trávově zelené se mohla pochlubit vedoucími jako táborovou maskérkou Pandou Zozolí, hudebně založenou Andy a pomocníky všeho druhu jako dárky nosící Santa Radek, nebojácná Anet a všeumělem Járou Tabletkou, jó a málem bychom zapomněli představit jméno tohoto oddílu, a to je JOGURTÍCI.
Konečně se dostáváme k dalšímu dni, který byl pro nás velice složitý. Tábor totiž obsadily tři zlé čarodějnice Jeřebina, Čvachta a Frída. Jediný, kdo nám v tak prekérní situaci mohl pomoci, byla mírumilovná víla Amálka. Plněním úkolů jsme získali potřebné indície k nalezení ingrediencí na lektvar. Lektvarem jsme čarodějnice zahnali, ale na jak dlouho? Jako každý večer nás čekal večerníček.
„Na vědomost se dává, že kdo rozesměje naši šíleně smutnou princeznu, získá půl království, princeznu a výherní šek na sladkosti! Tímto se vyhlašuje Veselé království má talent,“ zahlásil královský trubač a všechny družiny se ujaly vymýšlení scének, co by smutnou princeznu rozesmály. To se podařilo a my získali střípek potřebný k sestavení zrcadla. Odpoledne nás čekal ještě jeden úkol – pomoci Fénixovi. Byl o to těžší, že ti starší z nás byli oslepeni. Vše jsme zvládli a jako každý druhý den to oslavili fotbalovým turnajem.
Čarodějnice opět zaútočily a zaklely starší. Svedl se tedy boj mezi velkými a malými. Nakonec se povedlo velké zachránit. Odpoledne jsme si zkoušeli zabalit, kdybychom si náhodou potřebovali balit na dalekou cestu. Toto záhadné cvičení nám osvětlila vědma, která nás přepadla při poklidném pění písní u ohně. Věděla, že hledáme ztracenou Klárku a pověděla nám, že ji možná můžeme nalézti v sídlu jedné z čarodějnic. Protože jsou tři čarodějnice a tři oddíly, byly počty jasné.
Ať už jsme šli k dalekému rybníku, na koupák nebo na jiné neprozkoumané tábořiště, přinesl si každý oddíl klíč. Tomu byste nevěřili – přes den se rozsypala obloha! Našli jsme uplakaného Rákosníčka, který naříkal nad tou pohromou. Jako by to nestačilo, zamotaly se do toho zlé čarodějnice, které to vše zavinily. Pomohli jsme spravit všechna souhvězdí a Rákosníček se zase usmál. Odpoledne pršelo, a tak jsme hlavičky složili na polštáře nebo se věnovali hudebnímu umění v jídelně. Večer přišli k nám smutní loupežníci, tak jsme jim v noci pomohli tajně pašovat zlato.
Další ráno jsme našli v ohniště mrtvolu. Ale vlastně to byla jen spící Sněhurka. Mohl ji vysvobodit jen princ, ale jaký je ten pravý? To už byl úkol pro nás. Nakonec jsme ho správně identifikovali, políbil Sněhurku a žili šťastně až do smrti… Poté jsme se věnovali přípravám na následující den, kdy nás čekalo srdceryvné shledání s rodiči. Museli jsme si vymyslet scénky na Festival mezi stromy.
Hned po ránu nás začali bombardovat rodiče. Uklidili ve stanech, doplnili sladkosti a to nedůležité – dovezli čisté prádlo. Po uvítání a vyprávění jsme se společně pobavili při scénkách na Femestru a večer vše zakončili ohněm.
Pomohli jsme Machovi a Šebestové v matematickém safari a oni nám za odměnu dali další kus zrcadla. Odpoledne přišla brečící včelka Mája, aby nás poprosila o pomoc. Vyhnali ji z úlu, protože si hrála s kamarády a nesplnila normu na přínos nektaru. Pomohli jsme jí tedy sbírat my na území zlých sršňů. Protože jsme ale královské družiny statečné, nedělalo nám to žádný problém.
Další ráno jsme zjistili šokující věc. Z každého oddílu nám zmizelo jedno dítě. Když jsme po nich pátrali, zjevil se jelen a řekl, že to byla Jeskyňka, která i jemu odnesla Smolíčka. Děti jsme vyměnili za pokličky, ale naše hodná kuchařka Dituška je potřebovala. Tak jsme vyzvali Jeskyňku na naše již známé pokličky.
Odpoledne přišla další pohádková návštěva. Dlouhý, Široký a Bystrozraký ztratili pohádkovou knížku a svou pohádku si nepamatovali. Na daleké cestě jsme porazili všechny nástrahy a našli listy pohádky. Za pomoc jsme opět získali střípek a šli spát s dobrým pocitem.
Další den se programu ujaly děti a zabavily nás pohádkou o třech prasátkách a hrou ve stylu Kohoutek a slepička. Jedním z posledních úkolů bylo, abychom pomohli Malé mořské víle. Ta naříkala, že chce svého prince, ale nemá nohy. Získat je může jen pomocí lektvaru od čarodějnice. Musí ho však připravit čisté dětské duše. Děti lektvar uvařily, Malá mořské víla ho vypila a utíkala za princem Jáchymem.
Odpoledne jsme potkali Popelku a její zlá macecha nás zaúkolovala přebíráním čočky, rýže, fazolí a hrachu. Po splněném úkolu nás za odměnu čekal ples. A ne jen tak ledajaký, byl to maškarní ples. Jedinou chybou večera bylo, když odbila půlnoc a Popelka musela utéct. Cestou po svíčkách jsme ji však odvedli zpátky princi.
Popelka se dočkala svého šťastného konce, ale co my? Nás čekal těžký úkol. Velcí šli získat indície, kde naleznou čarodějnice. Od Malé mořské víly dostali mapu a museli stihnout projít všechna místa. Ale ani malí se v táboře neváleli. Přišel jim totiž dopis, že poslední chybějící střep má Klárka v oku. Museli se vydat za doktorem, který jim dal seznam ingrediencí na anestetikum a nástroje, které měli vyrobit. Když se velcí vrátili a rozluštili šifru, šli jsme všichni do sídla čarodějnic, kde jsme s nimi bojovali ve znalostech o pohádkové říši. Vyhráli jsme a čarodějkám nezbylo nic jiného než utíkat. Musely nám nechat Klárku a šifru, kterou měly. Ta nám pomohla k rozluštění zprávy v zrcadle. Pan doktor nám vyoperoval poslední střípek a bylo to. Velkolepé finále mělo přijít ráno.
Rozluštili jsme dešťový tanec, který měl přivolat déšť a následně duhu. A na konci duhy je přece poklad! To už nám řekli zrzaví skřítci, Leprikoni, co se nám v noci zjevovali. Po zatančení tance se rozpršelo a duha nás zavedla za pokladem. Slavili jsme, hodovali a náramně si tak užili poslední den. Pak už jsme si jen museli zabalit a jeli jsme domů. Na dny na táboře nezapomeneme a doufáme, že vy taky ne, milé děti :)

S pozdravem
Klára, neboli Klárka, Péťa řečená Kremle, nejlepší kuchařka Dituška, silák Marián, zkráceně Mari, dále Nikyta, Marty, Terka, Dejv, Zuzka, Andy

Děkujeme MHMP a MČ Praha 10 za přidělené finanční prostředky.

Diskuse