87. pionýrská skupina Javor

250_3_1.jpeg 251_2_1.jpeg 251_2_3.jpeg 251_2_5.jpeg 252_1_1.jpeg 252_2_2.jpeg 253_1_2.jpeg 253_2_2.jpeg 253_2_4.jpeg 254_1_1.jpeg 254_4_1.jpeg 254_4_3.jpeg 255_2_1.jpeg 255_3_1.jpeg 255_4_2.jpeg 256_1_1.jpeg 257_5_1.jpeg 257_5_3.jpeg 258_1_1.jpeg Tatoo salón u Jakuba, Matěje, Vojty, Máti, Oříška Ruční práce u Eriky, Haničky, Karolíny a Káti Taxi služba Kateřina 260_1_1.jpeg 260_1_3.jpeg 260_4_1.jpeg Přenášení vody Zašívání plachet 262_1_1.jpeg
250_5_1.jpeg 251_2_2.jpeg 251_2_4.jpeg 251_3_1.jpeg 252_2_1.jpeg 253_1_1.jpeg 253_2_1.jpeg 253_2_3.jpeg 253_2_5.jpeg 254_2_1.jpeg 254_4_2.jpeg 254_4_4.jpeg 255_2_2.jpeg 255_4_1.jpeg 255_5_1.jpeg 257_1_1.jpeg 257_5_2.jpeg 257_5_4.jpeg Bahenní lázně u Viktora a Dominika Kryštofova výroba náramků Masáže u paní Báry a Kiki 258_5_1.jpeg 260_1_2.jpeg 260_3_1.jpeg 261_2_1.jpeg Vyřezávání loděk 261_5_1.jpeg 262_1_2.jpeg

Truhla mrtvého muže - III. turnus

13. – 27. 8. 2011

Den první

Příjezd do Soběslavi i přesun do Předboře proběhly bez problémů.

V táboře jsme se zabydleli, během odpoledne dojeli další účastníci výpravy. Seznámili jsme se s tábořištěm a poznali, že jsme vlastně na lodi, která se chystá vyplout.

Počasí nám nejprve příliš nepřálo, ale k večeru déšť ustal a ukázalo se sluníčko.

Na večerním nástupu jsme se dozvěděli, že se na nás obrátila rodina Van den Brooků se žádostí, abychom se na své výpravě poohlédli po jejich ztraceném předkovi. Jako důkaz, že jsme pověřeni tímto úkolem, nám věnovali starobylý lodní zvon.

Večer, když všichni účastníci plavby seděli okolo ohně, začal zvon sám od sebe zvonit. Přiběhli jsme k němu a skutečně u něj nikdo nestál, zvonil uplně sám! Když jsme přiběhli blíže, spatřili jsme cestu, vyznačenou svíčkami. Vydali jsme se po ní a na jejím konci nalezli několik listů lodního deníku, datovaných roku 1680.

Den druhý

Dnešní den probíhal velmi poklidně.

Po snídani a lodním nástupu jsme vypomohli v kuchyni a pak se věnovali nácviku práce s rozličnými nástroji. Pak následovala koupel a míčové hry.

Po obědě a poledním klidu jsme se vydali na průzkumnou výpravu do okolí tábora. Cestu jsme dokumentovali pochodovým filmem. Ke konci cesty některé z nás napadly lesní včely, ale lodní felčarce se podařilo veškeré škody napravit.

Při večerním nástupu posádka odhlasovala, že naše loď se bude jmenovat Černá perla.

Den třetí

Při příchodu na snídani jsme zjistili, že jsme během noci dopluli do nové země. Na dveřích se totiž objevil tento plakát:

Jednotlivé paluby si vybraly z navržených témat, nacvičily své hry a namalovaly plakáty. Odpoledne jsme shlédli představení s názvy Život na palubě, Mrtvola ve studni, Den na táboře a Reklama. Jako bonus důstojníci předvedli opus pojmenovaný Souboj s vosami.

Den čtvrtý

Dnešní dopoledne proběhlo ve znamení olympijských her – jak také jinak, když už jsme v Řecku. Slavnostní zahájení provedly tři typické řecké bohyně.

Soutěžili jsme v disciplínách jak ryze sportovních (běh mezi lavičkami, dřepy na čas), pseudosportovních (rybolov v umyvadle, hod botou, hod do kruhu), tak i nesportovních (vis na stromu, hod vlaštovkou, spouštění do lahve). Všichni se bavili a výsledky nejsou podle známého hesla tak moc důležité (i když vyhodnocení i s odměnami pro vítěze samozřejmě bylo).

Odpoledne jsme vyrazili na další průzkumnou výpravu. Tentokrát nám vosy daly pokoj, takže všechno dopadlo výborně.

Den pátý

Ráno jsme zjistili, že jsme se ocitli v další zemi i čase:

Kapitán nám vysvětlil, že jeho kouzelný kompas směřuje do Anglie a ukazuje někam k západu. Vydali jsme se tím směrem a narazili na chýši kouzelníka Merlina, který nám sdělil, že pokud pomůžeme jemu najít jeho kouzla, pomůže on nám s hledáním Johna van den Brooka.

Hledání kouzel nám zabralo celé dopoledne. Byla ukryta v lese a zašifrována. Nakonec jsme našli všechna kouzla a ještě navíc zaříkání, které nám mělo pomoci vyvolat Jezerní paní.

K tomu však bylo třeba splnit další úkoly – trefit se lukem, popasovat se se silákem a vyluštit jeho hádanku, rozdělat oheň, zapamatovat si, jak vypadala lesní víla a nakonec nanosit dostatek vody, aby vyplaval plán cesty k Jezerní paní.

Za Jezerní paní jsme se vydali za Merlinova doprovodu až večer. Dostali jsme indicii a radu, abychom se vydali za Velkou louži. Co nás čeká zítra??

Den šestý a sedmý

Z ranní zprávy jsme se dozvěděli, že na Aljašce bylo objeveno zlato. Podle rady Jezerní paní jsme se proto zabalili na dlouhou výpravu za Velkou louži.

Po cestě jsme jako správní cestovatelé museli získávat potraviny. Nejprve jsme lovili divokou zvěř. Lov se vydařil – trefili se skoro všichni, přičenž většina střelců si za cíl vybrala oko.

Další potravinou, kterou jsme potřebovali, byla cibule. Naštěstí zde nebylo získání nijak obtížné. Narazili jsme totiž na zvláštní strom cibulovník, který stačilo očesat.

Po příchodu na tábořiště jsme si rozdělili práci mezi jednotlivé paluby. Bylo potřeba najít třetí důležitou potravinu – brambory, rozdělat a udržovat oheň, postavit ležení a uvařit ze získaných surovin jednoduchou, leč chutnou krmi. Všichni se svých úkolů zhostili na výbornou.

Ráno jsme se konečně vydali hledat zlato. Našli jsme ho dostatek, aby výprava za ztraceným Johnem van den Brookem mohla pokračovat.

Po obědě jsme ustoupili před nepřízní počasí zpět na naši loď, kde jsme smyli útrapy dlouhé cesty.

Den osmý

Dnešní dopoledne bylo věnováno především úklidu a údržbě celé lodě. Využli jsme příznivého počasí a vyklidili a řádně uklidili jednotlivé kajuty.

Odpoledne jsme dostali špatnou zprávu – králi pohádkové říše, který nám slíbil z našeho těžce získaného zlata vytvořit krásné šperky, všechno zlato sebraly pohádkové bytosti. Opět jsme se museli vydat na cestu a postupně splnit úkoly od čarodějnice, víl, vodníka, Pipi dlouhé punčochy a pyšné princezny, abychom získali všechno zlato zpět.

Den devátý

Dnes ráno jsme obvyklým způsobem zjistili, že se nalézáme v Japonsku:

Jak známo, v Japonsku se často vyskytují různé katastrofy. Proto jsme dopoledne probrali, jak nejlépe postupovat v takových situacích především ze zdravotnického hlediska.

Odpoledne jsme nejprve viděli ukázku japonského bojového umění – juda:

video zde

Po svačině jsme se dozvěděli, že došlo ke katastrofě, při které většina lidí oslepla. Z každé paluby zůstal pouze jeden vidící, který měl za úkol svoji palubu provést trasou s několika úkoly. Cestu znesnadňoval zvláštní tvor – trifid, který vyluzoval příznačný zvuk a jedinou ochranou proti němu bylo lehnout si na zem a být úplně v klidu. Na závěr se všem podařilo vrátit zrak, když prověřili svůj čich poznáváním koření.

Den desátý

Jsme v Japonsku a užíváme si místních radostí. Dnes jsme měli možnost nechat se obsloužit u snídaně samotnou skupinou – Geisha team. Plavčíkům nosila samé dobroty a pil se, jak jinak, zelený čaj.

Usměvavé ráno vystřídalo ještě usměvavější dopoledne. Protože nás odpoledne navštíví císař Ušimisiko, chceme mu posloužit nejrůznějšími službami. Plavčíci si zařídili své salóny a služby. Vše na velmi profesionální úrovni. Během chviličky se to tu proměnilo v ráj na zemi. Vybrali byste si také?

Vzájemně jsme nejdříve vyzkoušeli kvalitu nabízených služeb. Všichni zákazníci byli nadmíru spokojeni. Ve velkém vedru, které Japonsko momentálně sužuje, jsme hlavně vzali zavděk místními lázněmi.

A pak to přišlo. Opravdu se dostavil samotný císař Ušimisako s prosbou,zda bychom mu spíchli něco na sebe. Neměl totiž sako. Pak císař využil všech nabízených služeb a byl tak spokojen, že během 5 minut usnul. Když se probudil, byl z něj úplně jiný člověk. Okrášlený tetováním, nazdobený náramky a svaly náramně uvolněné.

Mezitím jsme ušili císaři překrásné kimono a za to jsme obdrželi další díl mapy, která nás snad dovede k nalezení ztraceného potomka rodiny van der Brookových.

Večer se s námi císař loučí a my odrážíme od Japonských břehů. Směr určuje kapitánův kompas. Kde se asi ráno probudíme?

Den jedenáctý a dvanáctý

Austrálie. Tropická vedra. Přesto jsme dobyli blízký hrad.

Další den nastal poněkud zmatek, protože se na půl dne obrátily role na lodi – plavčíci se stali důstojníky a důstojníci plavčíky.

Odpoledne se vše vrátilo do starých kolejí, a tak jsme mohli provést dělostřelecký výcvik. video

Pak jsme se dozvěděli, že poblíž žije stará domorodá šamanka, která by nám mohla dát další část mapy, vedoucí za hledaným Johnem van der Brookem. Bylo však třeba postavit pro ni model domu, vyrobit jí dárek a připravit nápoj, všechno ale jen z přírodních materiálů. Nakonec se to všem povedlo a mapa je tak konečně celá.

Den třináctý

Noční bouře nás přenesla do Indického oceánu.

Dopoledne jsme procvičovali jednu ze základních námořnických dovedností – vázání uzlů. Protože tropická vedra pokračovala, trávili jsme hodně času i koupelí.

Pak přišla zpráva, že loď Johna van der Brooka blokuje v jednom zálivu francouzská flotila, čítající sedm lodí. Naštěstí jsme se dozvěděli, že nedaleko kotví čtyři spřátelení kapitáni se svými loďstvy a vydali jsme se požádat je o pomoc.

Postupně jsme se setkali s Frederikem Morganem, Johnem Silverem, Zlatou Jane a Černovousem. Každý z nich nám zapůjčil dvě lodě, když jsme splnili zadaný úkol. U Frederika to bylo přenesení vody, u Johna jsme vyřezávali lodičky z kůry, u Jane zašívali roztrhané plachty a u Černovouse osvědčovali rovnováhu.

Večer jsme se sešli u ohně, když nás kapitán francouzské flotily vyzval na souboj. Podařilo se nám potopit mu tři lodě a pak se obrátil na útěk. Začali jsme oslavovat, když tu se ozval zvuk zvonu, stejně jako na začátku naší plavby. Přišli jsme ke zvonu a spatřili postavu, která přicházela k nám. Po chvíli k nám promluvila:

Zdravím Vás, stateční plavčíci, odvážná posádko,

Já jsem John van der Brook, kterého jste osvobodili z prokletí nesmrtelnosti v tomto zálivu. To já jsem Vám dával na cestě znamení – od zvonění zvonem až po prapodivné ukazování kompasu Vašeho kapitána.

Já sám bych nikdy nedokázal to, co jste dokázali Vy. Pochopil jsem, že pirátství není jediná cesta. Viděl jsem, že i cesta přátelství, spolupráce a obětavosti může vést k cíli. Jsem vysvobozen a mohu žít znovu nový život. Pokud mě přijmete mezi své řady, budu velmi rád. Rád Vás naučím mnohému ze svého umu na moři a pokud mě přijmete, rád s Vámi dopluji na konec cesty.

Na Vaší pouti jsem Vás sledoval

Ochotu vydat se na neznámou cestu, abyste pomohli mé rodině mě nalézt. Oceňuji odvahu, se kterou jste pomáhali Merlinovi k nalezení posvátného Excaliberu a sjednocení Anglie. Naučil jsem se od Vás, že vytrvalost přináší ovoce – v tomto případě, to byla nelehká cesta na Aljašku, kde jste získali zlato na další plavbu.

A co víc, vaše obětavost, když jste v Japonsku nejdříve ochutnali sami lék na slepotu, než jej císař Ušimisako sám dal svému lidu.

Jste mi příkladem – váš smysl pro férovost, kamarádství a překonávání překážek mě velmi poučil.

Nyní nás čeká poslední plavba a to je zpět do Itálie, do přístavu Janov. Abyste však neodcházeli z této plavby s prázdnou, rozdělím se s Vámi o své bohatství. Pokračujte tedy nyní po této vyznačené stezce a nalezněte jej.

Pak se jděte na další plavbu posilnit spánkem, společně oslavíme úspěch a rozdělíme poklad až zítra.

Den předposlední a poslední

Závěr naší cesty si vyžádal velký úklid – museli jsme rozebrat celou loď a připravit ji na přezimování. Přes trvající vedro se nám podařilo zvládnout polovinu práce již dopoledne. Odpoledne jsme pak balili své kajuty a večer si rozdělili poklad van der Brooka.

Naštěstí nám na pomoc přijeli spřátelení námořníci, a tak poslední den práce pokračovala ještě rychleji. Po posledním obědě – typické janovské pizze jsme se rozloučili a popřáli si

Šťastnou plavbu a nashledanou!

Zpěvník

Jako bonus připojujeme odkaz na zpěvník tábora:

Zpěvník 1103

Diskuse