87. pionýrská skupina Javor

224_1_1.jpeg 224_4_1.jpeg 224_10_1.jpeg 224_13_1.jpeg 224_17_1.jpeg 224_23_1.jpeg 224_26_1.jpeg 224_g_2.jpeg 224_g_4.jpeg 224_g_6.jpeg 224_g_8.jpeg 224_g_10.jpeg 224_g_12.jpeg
224_3_1.jpeg 224_6_1.jpeg 224_12_1.jpeg 224_14_1.jpeg 224_21_1.jpeg 224_25_1.jpeg 224_g_1.jpeg 224_g_3.jpeg 224_g_5.jpeg 224_g_7.jpeg 224_g_9.jpeg 224_g_11.jpeg 224_g_13.jpeg

RRRrrr!!!

18. 7. – 8. 8. 2009

Kdysi dávno v pravěku byla jedna tlupa, která měla velký problém…

Mamuti…mamuti…

Těžko říct, kdy naším krajem prošli poslední mamuti. Ale v žaludku už nám kručelo tak, že to bylo slyšet do sousední jeskyně.

Šéf si z toho pořád mnul svou, už tak dost holou, hlavu a tu a tam vrhl roztrpčený pohled na šamana. Jenže ten si ani při nejlepší vůli nevěděl rady.

Náš kmen čítal už jen několik málo Kamenů, s tímhle materiálem se opravdu nedalo nic dělat.

Všichni seděli po zemi, jen Šéfova žena měla ještě sílu uklízet v obýváku. Když v tom se zarazila a z ničeho nic vykřikla, to ona občas prostě dělá, a rozeběhla se kamsi pryč.

Všichni polekáni jejím chováním jsme čekali, co přijde…

Šesté novoluní, čtvrtého měsíce doby kamenné

Z oblohy padala pitná voda a oheň nám zhasl. Archeolog znechuceně odhodil své nástroje se slovy, že v tomhle nejde nic dělat.

Náš kmen se náhle a poněkud nečekaně rozrostl. Nyní je nás víc, i když ti nový Kameni nám sahají sotva po šamanovi vousy. No, alespoň, že jsme měli dostatek jeskyň, kam jsme mohli tyhle malé Kameny ubytovat.

A s jejich příchodem, jako by se opravdu vyplnilo to Šamanovo zaříkávání, tancování a hudrování. Mamuti se vrátili…

A že to panečku šmakovalo, když jsme měli tolik nových Kamenů, kteří nám pomáhali lovit. I když jim to trvalo k nevíře dlouho, než se pořádně naučili házet oštěpem, vábit je k sobě mamutími zvuky a nakonec si umět rozdělat i vlastní oheň.

Byli jsme na ně pyšní! Brzy první z nich získali tyto cenné zkušenosti a jednoho temného večera, místo aby koukali na fresky, požádali Šéfa, aby je povýšil na Lovce!

A tak Plešoun – totiž Šéf, svolal poradu celého kmene k Šamanovi.

Za svitu měsíce a pochodní poklekli a přísahali. S hrdostí lovců pak povstali a vzali na sebe úkol vést ostatní malé Kameny. Ještě teď mi zní jejich přísaha v uších!

Sedmé novoluní, čtvrtého měsíce doby kamenné

Z nečekaných nájezdů našich nepřátel – Malagů, se Šéf rozhodl, že bychom měli prozkoumat okolí našich jeskyní a rozejít se do světa. A že to nebylo jen tak lehké, každý si musel zabalit svou jeskyni na záda a vydat se vstříc, pod vedením Lovců a velkých Kamenů, kamsi do neznáma. V horku a prachu, v dešti a šeru…až do ošlapání kamenů, snědení posledních zásob mamutů a do úplného vypití své vody.

Malagové byli téměř všude. Kam jsme přišli, tam nám dokázali načrtnout pár fresek, jak vypadají a vždy ukázali, kam máme jít dál. A tak jsme šli a šli…nohy nás bolely a v každé vesnici jsme sbírali tyto fresky pro Šéfa, jako důkaz našeho utrpení. On totiž zatím hlídal úplně sám naše domácí území…

Osmé novoluní, čtvrtého měsíce doby kamenné

Na toto novoluní asi nikdo na dlouho nezapomene.

Malagové se rojili po kraji, mamuti divočeli a stále více malých Kamenů bylo ochotno složit svou přísahu Lovce. Ach, to byly časy!

Někteří z nich, dokonce to byli ti nejmenší, se rozhodli vydat se do většího a širšího světa. Ovšem s vědomím, že jsou pravými lovci. A ačkoliv sotva uměli číst, mluvili klidně a statečně, to si žádalo skutečný obdiv!

Najednou byla snad každá minuta drahá. Novoluní se chýlilo ke konci a nebezpečí teď bylo na každém kroku. Šéf nám onemocněl a mi brzy po něm…museli jsme jej léčit za pomoci cizí Šamanky a jejího podivného lektvaru.

Ale co by naši početní Lovci nyní nezvládli. Ovšem když našimi jeskyněmi proběhli Malagové a smáli se nám do tváře a sebrali nám posvátný Oštěp, Šéfovu zubatou ženu a Poklady?! No to už bylo moc.

Tak se svolala velká rada, kde každý krom otroků měl právo mluvit a vyjádřit svůj názor. A tak jsme došli k usnesení, že toho už bylo vážně od Malagů dost a vypravili jsme se do boje.

Cesta byla také dlouhá a putovali jsme celý den, kde až na jeho sklonku jsme dorazili do podivné vesnice, kde jsme vybojovali zpět to, co nám náleželo.

Malagové se nám pak omluvili a vydali jako důkaz své přízně poklad. Jej, to bylo něco.

Oslavy byly dlouhé.

Co k tomu ještě dodat?

Šéf a jeho žena, Šaman, Archeolog, Gy, Blonďák, Švadlena a Ponocnej….ti všichni se rozhodli propustit Lovce do světa. A tak, možná ještě nyní, kdesi v Době Kamenné…se potulují krajem a prohánějí Mamuty…

Přejeme jim: Šťastný louv aj rybolouv…nechť sa stoly prohýbajů!

by Jana Šťastná :-)

Diskuse

Tatíček | 10. 12. 2009, 11.14
a co fotkyyyyyyyyyyyyyy

a kdepak jsou fotky z tábora

Martina | 10. 12. 2009, 11.19
RE: a co fotkyyyyyyyyyyyyyy

Všechno časem bude :-)