Mikulášský výlet, aneb kudy ze Srbska do Ameriky

6. 12. 2008

centerPříkaz zněl jasně, je třeba opět po roce nalézt Mikuláše, čerta a Anděla, a to za každou cenu. Jelikož jsme již dopředu věděli, že se tito nadpřirození živlové budou letos vyskytovat v okolí Karlštejna, sešli jsme se v sobotu, 6.prosince v 8:00 na stanici rychlodráhy Praha Smíchov.

centerPočet lovců byl opět hojný, sešlo se nás celkem 22, z toho 14 dětí, 2 ještě menší děti a 6 statných ošetřovatelů. Železný oř nás dopravil do Srbska, kde jsme na nádraží prošli krátkou pasovou kontrolou. Jelikož se však nejednalo o Srbsko jako Srbsko, ale o Srbsko jako Srbsko, byla opravdu jen kratičká :-) Naše cesta vedla nejprve po žluté, až ke Kubrychtově boudě, kde jsme se malinko občerstvili, snědli první zásobu řízků od maminek, zahráli pár dovádivých her a pak vyrazili po červené směr Amerika… Tedy Malá Amerika, aby nedošlo k omylu, jelikož, jak každý ví, ze Srbska do Ameriky je to poměrně z ruky a ani cesta není z nejsušších. Ještě, že jsme s sebou měli světem protřelé navigátory!

centerCestou jsme si zahráli doupata, trochu větší pexeso, slovenskou veselou hru na slovenská veselá slova a na čerty, to abychom se na ty potvory chlupatý pořádně nachystali. Je zajímavé, kolik slovenských slov zní až exoticky, i když zde je třeba poznamenat, že nás, kteří pamatujeme federální časy, překvapilo, že děti vnímají dnes slovenštinu jako normální cizí jazyk, i když „trochu“ podobný.

centerCesta se změnila z červené na žlutou, což nás vytrhlo z dovádivé letargie a pomalu jsme se začali rozhlížet po okolí. Zatím jsme ale žádné náznaky nadpřirozena nepozorovali. Jen občas jsme z jádra naší výpravy slyšeli ono známé „ble, ble, ble“, ale to jen někteří z našich mladších badatelů zkoušeli naši připravenost. Nenechali jsme se však ošálit a hledali dál. Když jsme dosáhli úrovně Malé Ameriky, začalo to být malinko cítit sírou… A jak jsme šli stále výš, tak byl zápach síry stále intenzivnější. Teda, kdyby vám někdo tvrdil, že je peklo dole, tak mu nevěřte ani slovo! Peklo je totiž na tááááááááááko­vémlhle kopci! Už i ti největší hrdinové naší výpravy polykali na prázdno, když zaslechli z dálky řinčení řetězu, což bylo neklamnou známkou toho, že jsme již opravdu blízko!

centerKdyž se k řinčení přidalo i děsivé „ble, ble, ble“, bylo jasno, jsme na místě! Naštěstí se ukázalo, že čert je sice nejhlasitějším, ale ne jediným členem Mikulášovy družiny. Na samém kopci nás uvítal Mikuláš a Anděl, čert sice někam na chvíli odběhl, ale nakonec se ukázalo, že byl jen pro pytel! Zřejmě už tam někoho měl, protože s sebou pytel pěkně házel… Anděl nás utěšoval a Mikuláš každého z nás požádal, aby zarecitoval básničku anebo zazpíval písničku. Je třeba poznamenat, že se naše hudebně – poetické pásmo Mikulášovi zřejmě líbilo, protože nás obdaroval každého balíčkem, ve kterém byla spousta dobrot, to abychom měli radost my a taky nějaký ten vitamín, to aby měla radost i Olga Šípková. A protože naše Azuz slavila narozeniny, měli jsme i dort a rychlé špunty, s čímž se na závěr vytasil Mikuláš. No jo, no, je to kluk šikovná!

centerNa vlak jsme se vrátili přes Karlštejn, cestou si zahráli pár her, našli jednu geocache a zastavili se v nádražní restauraci na teplý čaj, protože zima byla opravdu veliká. Cesta vlakem zpět do Prahy pro náš tým byla už rutina a na nádraží jsme se k velké smůle museli zase na nějaký čas rozloučit.

centerVěřím však, že to nebylo na dlouho a že se příště přidáte třeba i vy!

centerZa Mikulášský tým sesmolili Efík & Máros

Diskuse