III. Turnus

11. 8. – 1. 9. 2007

Japonsko

rightTo jsou věci… jednou si tak vyrazím, někam ku Předboři na tábor a co se nestane. Bum, všude hluk a rachot a prý že musíme do jídelny. Nějaký UFO poplach, nebo tak. Těsnám se tam jak sardinka, bojím se každého záblesku a nějaký ty nesrozumitelný slova tu taky lítaj vzduchem. A když už si myslíme, že jsou zase pryč, tak nás zas někdo táhne ven s tím, že jsme cizinci. Křičej na nás normálně jak na nějaký turisty, nebo co. Že prý před císaře nás zavedou. Něco jako, že jim narušujem zemi. A co to mleli o Japonsku? Vždyť jsem přeci v Předboři ne?

center

S vírou vstříc v bílý den

praví moudrý Zen

okraj síly musíš poznat sám

Hokaido, Šikoku,

chrabrost po boku

Honšů, Kjůšů plní vždy slib svůj

rightNo páni, vážně jsem měl nahnáno. Císař se tvářil velmi zle a v jednu chvíli už jsme měli doslova nůž na krku. I když oni tomu říkají katana. Pak nás ale přeci jen ušetřil. Ale musím vám říct, že to bylo fakt o chlup. A tak nás přijali mezi sebe. Rozdělili do ostrovů a zasvětili do tajů naší nové země. Japonsko jí říkají. A aby toho nebylo málo, museli jsme to stvrdit slavnostním jezením rýže hůlkami. To byl teda tanec, to vám povím.

center

ref: Tak s písní dál naše touha zní

každý ostrov cítí sílu v ní

život dál s krásou ber

rovnost se světem

za svým cílem obrať život svůj

right

A pak přišel další večer. Konečně nám vysvětlili, co se stalo a proč potřebují naši pomoc. Když jsme tedy přísahali věrnost císaři Shinzonnovi, zbývala už jen maličkost, aby zase mohl usednout na svůj trůn s velkou katanou Jamato za pasem.

Museli jsme projít Cestu bojovníka, kde jsme postupně plnili osm různých úkolů a nástrah.

Země, Nebe, Oheň, Vítr, Voda, Jezero, Hrom a Hora nás sledovali na každém kroku a když jsme to čekali nejmíň, zkoušeli naši sílu, udatnost a šikovnost.

Za každou splněnou nástrahu jsme dostali vytoužený pásek na naše kimona a čím lepší jsme byli, tím barevnější pásek to byl. Ale nemyslete si, nebylo to vždycky jednoduché, protože Ninjové nám byli neustále v patách a škodili nám jen co to šlo.

center

Co je zač bájný meč

každý ví již teď

ruku v ruce zpět ho vybudem

Odvahou, důvtipem,

zdravím rozumem

(trpět respekt k ninjům nebudem)

svoji čest zpět vzhůru pozdvihnem

right

A tak jsme se zdokonalovali. Bojovali a podnikli nejednu výpravu, abychom se postupně přibližovali k cíli své cesty. Jednou to putování dokonce trvalo i tři dny. To jsme se všichni vydali na jinou stranu a nikdo vlastně nevěděl, kdy se vrátíme, ale pak přišel rozkaz od císaře, že už je to bezpečné a my se vydali zpět.

Když pak byl odstraněn i poslední pás, který svíral mapu s úkrytem bájného meče Jamato, přišla naše chvíle.

Toho císaře, Shinzonna, jsme postavili dopředu. Chvíli nám ještě vysvětloval, jak se máme zařadit a také jsme pod jeho velením křičeli z plných plic, ale nakonec to přišlo. Dorazili jsme na bitevní pole, kde už na nás čekali Ninjové.

No nebudu vám popisovat celou tu bitku, protože to bylo vážně hrozný. Ale my jsme už byli zkušení. Měli jsme své černé pásky a taky uměli nejeden pohyb, který nám pomohl.

A tak jsme je konečně porazili.

Ninjové byli na zádech a s funěním prosili, ať už je necháme být. No to byla sláva, to byste museli vidět. A my jsme byli vítězové.

Ani nevíte jaké to bylo senzační, když jsme po třech týdnech perné lopoty, konečně mohli vrátit císaři jeho katanu.

Jamato byl zase zpět a sjednocené Japonsko se s námi loučilo.

A co bylo dál?

Mno snad můžu prozradit, že jsme oslavovali a po japonsku jsme popíjeli saké a čaje. Gejši také přišli nařadu, to se ví, i když se pořád schovávali za těmi svými velkými vějíři. Další den jsme už museli jen odcestovat přes ten daleký lán země a taky vody zase zpět.

Byli jsme zase doma, ale ty vzpomínky mě pronásledují ještě teď.

Občas si ještě před zrcadlem cvičím nějaký ten pohyb, ale kdo ví co bude zase za rok?

center

ref:Tak s písní dál naše touha zní

každý ostrov cítí sílu v ní

život dál s krásou ber

rovnost se světem

za svým cílem obrať život svůj

Diskuse