I. turnus
1. – 22. 7. 2006
Zase přišel ten dlouho očekávaný den, kdy se rozdala vysvědčení, ztichly školní třídy a začaly prázdniny. A jak nejlépe začít prázdniny? Přece táborem v Předboři. :-)
Přišla tedy radostná první prázdninová sobota 1. července a s ní odjezd směr Jižní Čechy – Předboř – rybník Chobot a náš tábor. Jak už bývá zvykem, po příjezdu jsme se rozdělili do oddílů, ubytovali se a začali poznávat nové kamarády, nové vedoucí, nové prostředí – to hlavně ti, co byli letos na táboře poprve.
Letošní tábor byl od samého začátku vyhlášen výcvikovým táborem pro přežití. Což by mohlo znít drsňácky, ale zas tak hrozné to nebylo. :-)
V odborkách i během běžného táborového života jsme se naučili spoustu věcí, které nám pomohou se orientovat a správně se chovat v přírodě, umět si poradit s putováním, s ohništěm, s jídlem, s případnými zdravotními problémy, domlouvat se třeba i beze slov, ale také se umět postarat o přátele.
Oddíly se střídaly ve službách, které zajišťovaly dřevo do kuchyně, vodu na vaření i mytí, všechnu potřebnou pomoc, přípravu snídaně, úklid i noční hlídání klidného spánku ostatních.
Letos nás byly necelé tři desítky, a tak jsme vytvořili 3 oddíly – s barevným rozlišením na černé, modré a hnědé. Postupně oddíly přijaly čestná jména Marroni (hnědí), Nighti (černí) a Modří andílci.
Jednotliví členové oddílů postupně na základě svých výkonů získávali vyšší hodnosti. Z vojínů se slavnostním pasováním barevnými šátky stali svobodníci a přes desátníky to na konci tábora ti nejšikovnější dotáhli až na seržanty. Samozřejmě pod vedením zkušených důstojníků až generálů. :-)
Hrálo se spousta bojovek, stopovaček, paměťovek i nočních her. Vždy měly něco společného s tématem přežití. K nejkurióznějším hrám patřil virus, který ovšem nejdřív ani jako hra nevypadal. Zákeřný virus začal napadat táborníky, kteří byli postupně odnášeni na nosítkách, rozdávaly se plynové masky, nesměla se používat voda… Postupně se do tábora vracel čistý vzduch i čistá voda, kterou táborníci získali zpět při pěkné noční hře s Duchem lesa či Pramínkovou vílou. Zkoušeli jsme také dosahovat různých rekordů – pro příklad v délce dechu, v počtu na čas oblečeného oblečení, v zatloukání hřebíků, v trhání papíru na co nejdelší nudli, v odhadu času, v třídění předmětů na čas…
Noční hry byly vskutku zajímavé – pašeráci přenášeli temným lesem diamanty, jindy se šlo lesním labyrintem po nataženém provaze, zajímavá byla i noční cesta značená odrazkami na stromech.
Celým táborem procházela zajímavá hra trošku ve stylu populárních Vyvolených, zaměřená na postupné vyhodnocování těch nejlepších a nejplatnějších členů jednotlivých oddílů a celého tábora. Milá a všemi oblíbená vítězka Evik si své místo jistě plně zasloužila.
Měli jsme letos veliké štěstí na počasí. Za celé tři týdny pršelo snad jenom třikrát a to spíše tak, aby se neřeklo. Větší voda se nám vyhnula, byť v okolních vesnicích si jednou zařádila. Bylo teplo, pravda, někdy až moc, což ovšem v chládku lesa nevadilo.
Všichni si letos také moc pochvalovali táborovou kuchyni. K nejlepším kulinářským dílům kuchaře Tatíčka patřily langoše, borůvkové knedlíky, těstovinové dobroty, masíčka všeho druhu, plněné bramborové knedlíky nebo lívance.
Na žádném táboře nesmí chybět táboráky. I my jsme jich měli hned několik. Vždy byly slavnostně zahájené, zapalovali je loučemi poslové světových stran ve jménu lásky, krásy, síly a pravdy. Zpívalo se také s kytarami a největším hitem tábora bylo Evikovo Maso.
Byli jsme také na několika výletech – tradičně na Choustníku, kde zrovna probíhaly historické slavnosti, v přírodě i ve městě (Marroni byli v Jindřichově Hradci, Modří andílci v Soběslavi a Nighti v Táboře).
Závěr tábora patřil netradičně puťáku. Ve čtvrtek 20. července oddíly vyrazily z tábora, aby se v pátek večer setkali při poněkud mokré slavnostní večeři a při naštěstí již suchém slavnostním nástupu přímo v areálu Kozího hrádku. V blízkém okolí oddíly strávily poslední společnou noc – ke spánku jim poněkud netradičně vyhrávala zvučná rocková kapela, která měla v místním pohostinství čirou náhodou právě koncert… :-)
Závěrečný nástup celého táborového běhu proběhl v cíli třídenního putování, kterým se stalo město Tábor a místní parčík před nádražím. Odtud nás autobus po třech týdnech v jiném světě, kterým ten táborový jistě je, opět odvezl domů, do reality. Ovšem prázdniny naštěstí zdaleka nekončily…
A ono nic nekončí. Táborová přátelství zůstávají a příští rok na táboře to zase jistí. Už se těšíme. :-)
Kapišto? Sí! :-)